Jsi snad podzimem, že znáš způsoby, kterými listí opadá tiše do tvé náruče aniž zanechá stopy na bělosti splynutí?
Nad hlavami nám zní vítr ve hlasech zvonů, které nikdy nezazněly jinak než v mukách nalézání a ztrácení!
Jdeme a cest už není jiných než jizvami zoraných strnišť, kde místy ještě planou ohníčky žhavých vášní, zatímco kroky zarůstají do země našich předků...
Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'Andromeda', 08.03.2009 02:23.