Obloha byla poseta velkými šedými mraky, které vítr hnal po obloze. Poslední listy už spadly z větví stromů a zem byla barevně posetá.         
  Letištní plochou se nesl zvuk nastartovaných leteckých motorů šestice stíhacích Curtissů. Od jedné budovy na letišti kráčela k letounům skupinka pilotů před kterými byl hlídkový let.
„Škoda, že neletíme útočit na nějaký německý letiště,“ řekl desátník Dominigue Sueur.
„Nechtěl by si zaútočit přímo na Berlín?“ zeptal se ho s úsměvem seržant Chef Tourne.
„Až začne bombardovací vofenzíva, tak se nechám převelet k bombardérům,“pronesl ironicky Sueur.
„Ty jsi měl být plánovačem vojenských operací. Pořád se divíš proč neutočíme na Německo,“ ozval se seržant Michel Vencl.
 Za chvíli stíhači došli ke svým letadlům a nasedli do kabin. Vencl jako před každým startem zrakem přehlédl přístroje na palubní desce. Upravil si popruhy, kterými byl připoután k sedačce. Poté zvýšil otáčky motoru a sledoval, jak stíhačky před ním se začínají rozjíždět. Za chvíli i on popojížděl ke vzletové dráze. Netrvalo to dlouho a s Curtissem jel po startovací dráze. Přitom se díval na vzlétající letouny před sebou, které se již vznesly do vzduchu. Vzápětí se kola podvozku odlepila od povrchu letiště a on pákou podvozek zatáhl. O několik minut později už zformovaná šestice stíhacích letadel letěla ve směru francouzsko německé hranice.
  Při pohledu na oblačnost, nad níž stíhači letěli,  vypadaly mraky jako vzedmuté vlny moře. Vencl se pozorně díval na oblohu i mohutná oblaka. Náhle mu přišlo divné, že ve sluchátkách neslyší charakteristický praskot. Levými prsty poklepal nejdříve na jedno a pak i na druhé sluchátko. Pak mu došlo, že mu přestaly fungovat.
„Sakra. To bych do nich kop!“ řekl si a zadíval se na nejblíže letícího Curtisse, ve kterém seděl Tourne. Trochu rozkolíbal letadlo a Tourne si toho všiml. Sotva se na něho zadíval oběma rukama začal ukazovat na svou hlavu, čímž mu chtěl naznačit problém se sluchátky. Když tak činil, tak náhle Curtiss letící v čele formace přešel do klesavé zatáčky. Ostatní letouny jej hned následovaly. Vencl se poněkud opozdil. Rychle zrakem přehlédl prostor, kterým směrem stíhačky směřovaly. O chvilku později postřehl o něco níže několik letících letadel.
  V následujících vteřinách v oněch letounech rozpoznal stíhačky Me-109. To už odjistil kulomety letouny a stále hleděl na nepřátelská letadla. Německé piloty útok francouzských stíhačů zaskočil a vzápětí se nepřátelské letouny rozlétly do stran. Do hluku motorů se poté ozvala kulometná palba. S palcem na spoušti se Vencl zaměřil na jednu Me-109, která prováděla úhybný manévr do strany. Stočil let za unikajícím nepřátelským letadlem a nespouštěl z něho oči. Zároveň postřehl, jak od jiné německé stíhačky se začíná odvíjet černý proužek kouře. Poté se zcela soustředil na stíhání. Po několika vteřinách zmáčkl palcem spoušť na vrchu řídící páky. Trasírky střel se rozlétly k nepřátelskému letounu. Ten provedl úhybný manévr a bílé čáry střel jej míjely. Pak německý stíhač přešel do stoupavé zatáčky, kterou zakončil převratem na záda. Vencl přes horní sklo kabiny manévr Me-109 viděl a též začal stoupat. Pak natočil Curtisse do strany. Svého protivníka spatřil po pravé straně, jak provádí velký půlkruh, kterým se chtěl dostat do výhodné střelecké pozice.
„Na to zapomeň skopčáku,“ proběhlo Venclovi hlavou, načež učinil divoký manévr, jímž se dostal nad nepřátelskou stíhačku. Hned poté strhl letoun dolů do strany. V následující vteřině mu německý letoun zleva směřoval do zaměřovače. On zahájil palbu o vteřinu dříve, než měl siluetu Me-109 v kruhu zaměřovače. Současně uviděl, jak do bílých čar střel německá stíhačka vlétá. Pak se za ní objevila stužka bílého kouře a její pilot strhl let do nejbližšího velkého mraku, ve kterém zmizela. Vencl prolétl kolem mraku a očekával, že zasažený letoun uvidí někde vylétávat. Ale díky nakupeným mrakům v nejbližším okolí nepřátelskou stíhačku nikde už neviděl. Slétl proto pod mraky. Svého protivníka však nikde nespatřil. Rovněž marně zrakem pátral po ostatních stíhačkách.  
  Boj zřejmě už skončil. V dálce v krajině zahlédl francouzské opevnění Maginotové linie. Přitom mnohem výše, poněkud dále zahlédl mezi mraky Curtisse, který letěl ve směru francouzsko německé hranice. Tušil, že by to mohl být někdo z jeho kamarádů, kteří se střetli s německými stíhači. Bylo mu divné proč letí tím směrem. A protože měl dostatek paliva, tak stoupal co nejrychleji za onou francouzskou stíhačkou.

                       KONEC DEVÁTÉ ČÁSTI