| Dílo #5398 |
|---|
| Autor: | Digdag |
| Datum publikace: | 29.04.2004 06:50 |
| Počet návštěv: | 1080 |
| Počet názorů: | 1 |
| Hodnocení: | |
| Sirota |
|---|
Půlnoc, kyvadlo hodin se tiše kývá,
strašné tajemství tento dům skrývá.
Je zima a venku sněží,
na zahradě sníh bílý leží.
S matkou tu žilo dítě,
až nahoře, v nejmenším bytě,
rodina chudá to velmi byla,
matka zimu jednu nepřežila.
Jeho matka sestru měla,
ta o chlapce se starat chtěla,
věděla totiž o pokladě,
co matka ukryla na zahradě.
Tak jednou v noci vyšla ven,
by na zahradě zryla zem,
teta sledována byla však,
chlapcem v stínu, kam nepronikl její zrak.
Chlapce prozradil však vzdech,
teta zatajila dech,
ve vteřině u něj byla,
za rukáv ho zachytila.
Ze špalku sekeru si vzala,
chlapci ránu do zátylku dala,
obě ruce uťala,
ohavnou věc tak spáchala.
Do jámy hlavu, ruce dala,
pak pečlivě je zahrabala,
jen v rudém sněhu tělo leží,
však již k němu teta běží.
Schovala teta do podlahy,
sirotu bez rukou a bez hlavy.
|
|
| Názory čtenářů |
29.04.2004 12:06
 johanna
|
tady vidíš velmi přesně jak nedokonalá forma dokáže zničit zážitek z básně... je to sice ohraná baladická notečka ale to by nevadilo, jenže to zpracování tomu prostě nic nedá... ani ten strach, pocit, napětí... a to báseň činí mrtvou |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|