Blankytně modré je nebe,
avšak, že bouře přichází vím,
vidím přicházet tebe,
s tvým pohledem kouzelným.
Ta bouře tos ty
a samo nebe přec,
tak připadáš mi,
to je ta věc.
Blankytně modré je nebe,
avšak, že bouře přichází vím,
když mluvíš stydím se za sebe,
za to, co cítím srdcem svým.
Mluvíš ke mně snad?
Opravdu ke mně?
Mé srdce pociťuje hlad,
hlad po tobě.
Blankytně modré je nebe,
avšak, že bouře přichází vím,
ta bouře je víra a láska v tebe,
ta láska, která proudí srdcem mým.
Nabírá na síle, víc a víc,
zatímco ta tvá mizí,
až nezbude z ní nic,
pak budu já ti cizí.
Přeháňka to není,
co tak rychle, jak se objevila zmizí,
tahle mé srdce změní,
a pak i ty mi budeš cizí.
Blankytně modré je nebe,
a, že bouře odchází vím,
vidím odcházet tebe,
i se srdcem mým.
|
|
johanna 