jsme v půli půlnoci jen napolovic bdělí
        s dlaněmi sevřenými na půl cesty k pěsti
        a kostry ze skříní nám za hlavami chřestí
        jako by klekání na srdce vyzváněli

        bim bam
        není čas na pohádku
        bim bam
        už probouzejí spáče
        bim bam
        tři čtvrti na oprátku
        a po kolena pláče
        jak by se rozpustily všechny perly světa

        jak by ses nepoznal v odrazu v kaluži
        a pátral po muži dřív zrcadlově blízkém
        jako bys hedvábí rozpáral perořízkem
        a básně o vině psal ostřím na kůži

        je mapa země krvavé
        ta země s vodou uplave
        ta voda s časem uplyne
        ona se vrátí
        a my ne

        je mapa cesty k zemi odložených hraček
        k té zemi neznámé kam nepůjdeme sami
        to kostry ze skříní nám chřestí za hlavami
        jako by na srdce zvonili umíráček

        že umírá se
        do páru
        že zvoní zvoní k požáru
        že hoří hoří první most
        a všeho deště
        není dost

        že všechno jarní počasí
        ten oheň sotva uhasí
        řekni mi jak
        když hoří most
        přejít tu žhavou současnost

        utiš mě
        jak se bolest tiší
        utiš
        ať nikdo neuslyší
        já projdu zdí
        ty zamkni branku
        utiš mě
        upovídej k spánku

        dál ke mně promlouvej tou nerozumnou řečí
        tou tichou řekou slov tak neskutečně sladkou
        jak sladká umí být mužská dlaň pod lopatkou
        dál ke mně promlouvej
        jen nemluv o bezpečí

        opři se
        učím se být skála
        jsem po kameni pozůstalá
        jsem po kameni beze jména
        opři se skále o ramena

        až všechna voda ledovcová
        roztaje v horkém poledni
        vezmi mě tam
        kde hledáš slova
        ať najdu najdu poslední