jsou dny kdy mi spánek nedá spát malý kolovrat dokola stejnou pořád hraje básnické jinotaje
usínám s ránem hvězdy dopadaly jsme malí na nenávist
hvizd výpravčího rozetne minutu v půli snad jsme jen ustrnuli ještě vzduch v plicích máme dokola rundu zaplatit a jít
jsme malí na gesta slova nám z mordy kanou jak uslintaná noc když začíná už ráno
záda shrbená do latě postaví obzor už řeřaví a v srdci sotva jiskry jsme svými mistry
zakuckaní tmou a jenom saháme si v žíly zda ještě krev je plná síly či prkno pro nás tlukou rakev kámen náhrobní je umírání břeh dík že jsi... můj dech
Epilog
Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'johanna', 26.02.2007 19:08.
Fascinují mne ty začátky od rán k nespavosti.Asi jsou to vyhledávaná futra dveří k obsahu básněˇ.Snad přijde den, kdy něčí myšlenky počnou plynouti třebas krátce po poledni pře 15 hodinou. A na kolotoči .-)))))