Dílo #32950
Autor:johanna
Druh: Tvorba
Kategorie:Poezie/Výkřik do tmy
Zóna:Jasoň
Datum publikace:12.11.2006 10:00
Počet návštěv:4331
Počet názorů:22
Hodnocení:20 3 3
Patří do sbírky:Van Goghovo ucho

na dvacátém sedmém pavilonu
dlouží se stíny
do krajiny
našich myslí znavených
žádný smích
na dvacátém sedmém pavilonu

jen smutek vtírá se
do mezery očí
oko okno do duše

jestlipak Martin přikluše
na svém bělavém koni ?
z kostela právě zvoní
šestá večerní

kdypak se smutky rozmělní
na kaši co už půjde sníst
jsem padající list

tak vytáhnu si retka
zapálím váhavě
svět stojí na hlavě
tam za mřížemi duší
a oken ztmavlých nocí
modlím se za cit

modlím se za modrou oblohu
víc dělat nemohu

jeden ze svých vlastních klonů
na dvacátém sedmém pavilonu

Názory čtenářů
10.12.2006 20:37
salopard
to dvojverší...:)
[ << ] [ < ]

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)