Čumím mu na vocas,

tomu bronzovému svatýmu

a pevně doufám, že je z bronzu,

aby to nebyla blamáž.

Od cíga připaluju cígo

a věřím, že už je poslední.

Záchvat tubery mě přepadne,

když jí zahlídnu v davu.

Teda, si myslím, že je to vona,

ale těžko říct. Se dneska vidíme

úplně poprvé. Tak trochu se mi

třesou ruce a je mi vedro.

Svatej se pohnul a cígo se válí

někde na zemi. Na to kašlu,

mám jich dost a nejsem socka.

Nesbírám vajgly...i když...

A tak jen tupě zírám a potahuju

senou rýmu zpátky. Sakra, tak kde je?

Minuty utíkaj jako by jim

za patama hořelo.

Nesnáším nedochvilný lidi,

asi půjdu na pivo bez ní.

Otáčím hlavou, aby mi nezmrtvěly

ty blbý svaly...teda, jestli je mam.

"Nemáte oheň?" Ozve se u mě

a já zvedam zapika a podávám ho

té holce. "Díky," šeptne a zapálí si.

Asi si dám taky cígo.

"Nevíte,kolik je hodin?" Je vytrvalá.

" Je přesně deset," potáhnu kouř

a vypustim ho na ní. Usměje se

a klíďo si sedne vedle mě.

"Čekání na Godota?" Vyruší mě

z toku myšlenek. "Zřejmě," zakašlu.

Jen svěsí ramena a pokuřuje.

Sedíme tam asi pět minut.

Oba tak nějak čekáme, zdá se mi.

Trpce se rozhlíží kolem a já mam

najednou pocit, že se na čekání

vykašlu.

"Nepůjdeme na kafe?" Ptám se

až mě zamrazí. "Jasně," kývne trochu

rychle a to ji prozradí. V nejbližší hospě

zapadneme do boxu.

Dám pivko a ona kafe. Idylka. Čumim

na ní a nepokrytě si jí prohlížim.

No, nejni to můj typ, ale.....

zkousnu to.