Zavře se hladina na nádech

                prst sevřený v kleštích

—      po orgasmu vlny oddechují kal.

Voda pracuje na svém jméně. Celé století.

Smýká se hluchým místem za zvukem

růstu sněhu. A obrys člověka

jako by sníh mu na míru

utajil pohyb.

                                               Náhle se ocitl uvnitř polohy

                                               té běloby, kde nic – tu nic.

Severně ode mne (pro zimu)

poslepu spojuje morseovkou proudy. Konverzace

o přístupu na dno

                               mužské období na vyhrazené dny

počítá s tím, že voda ve veřejích se

bez řečí

uspokojí sama.