1. Demografie

Zmapování romské menšiny je velmi obtížné a jen problematicky proveditelné. Nelze se, na rozdíl od příslušníků jiných národnostních menšin, spoléhat na statistická data zjištěná např. během pravidelných sčítání lidu, neboť Romové se na základě svých negativních zkušeností s administrativními soupisy své populace, které vedly v lepším případě „pouze“ k jejich diskriminaci, nyní daleko častěji hlásí k jiné národnosti než romské, nehledě na fakt, že není nutné, aby se občan přihlašoval k jakékoli národnosti vůbec.

Tato situace vede k tomu, že naše statisticky získané informace o počtu Romů jsou značně neúplné a zkreslené.

Kolik Romů na našem území opravdu žije je tedy nutno pouze odhadovat. Podle Říčana lze uvažovat přibližně o 300 000 Romech, Bratinkova zpráva odhaduje jejich počet na 200 000, další odhady se pohybují mezi 200 000 – 400 000. Odhady počtu Romů se všeobecně liší (a to nejen u nás, ale i ve světě. Jeden z nejuznávanějších odborníků na romskou problematiku, J.-P. Liégois (1994), odhadl počet Romů v ČR v rozmezí 250 000 – 300 000, přičemž horní hranici tohoto rozmezí lze podle demografů a romistů považovat za mírně nadhodnocenou.

Na území ČR však žije několik skupin Romů, mezi něž patří několik desítek rodin českých a moravských Romů patřících k původnímu romskému obyvatelstvu usídlenému v Čechách a na Moravě již po několik staletí a téměř fyzicky vyhlazenému v době druhé světové války. Další významnou subetnickou skupinou jsou tzv. slovenští Romové, kteří přišli na území dnešní ČR po druhé světové válce a kteří tvoří cca tři čtvrtiny romské populace u nás. Nejvíce izolovanou skupinou ve vztahu k majoritě i k ostatním Romům tvoří tzv. Olašští Romové (Vlachika Roma), kteří se od zbytku romského etnika liší např. svými zvyky, způsobem obživy apod. a kteří tvoří asi 10 % Romů v ČR. Početně nejslabší romské subetnikum na našem území tvoří tzv. Sintí – němečtí Romové

K romské národnosti se na základě vlastního vyjádření přihlásilo při sčítání necelých 12 tisíc osob. Ve srovnání s rokem 1991 je to téměř trojnásobně nižší počet. Podíl romské národnosti v národnostní struktuře obyvatelstva republiky představoval v roce 2001 pouze 0,1 % všech obyvatel.

Vyšších hodnot dosáhl údaj zjišťující romský mateřský jazyk. Zatímco počet sečtených osob s romskou národností činí necelých 12 tisíc osob, k romštině jako svému mateřskému jazyku se přihlásilo zhruba třikrát více osob – samostatně uvedlo romštinu jako mateřský jazyk více než 23 tisíc osob, v kombinaci s českým jazykem dalších téměř 13 tisíc osob.
1.1. Romové v okrese Vsetín

Rovněž o celkové populaci Romů žijících ve vsetínském okrese nejsou k dispozici žádné přesnější údaje. Podle sčítání z roku 2001 je stav následující:

Podle neoficiálních odhadů však žije jen ve Valašském Meziřící okolo 300 Romů. V Rožnově pod Radhoštěm a na Vsetíně podstatně víc.

Situace rožnovských a meziříčských Romů je značně odlišná od situace Romů vsetínských.

V Rožnově a Valašském Meziříčí jsou Romové již z velké části integrováni do majoritní společnosti. Ve Valašském Meziříčí je například sídlo organizace Demokratická aliance Romů a žije a působí zde její předseda a podnikatel PhDr. Petr Tulia. Existuje zde také několik romských kapel, kde hrají romští hudebníci společně s bílými. Většina bílých obyvatel Valašského Meziříčí má sice k Romům stále poněkud odtažitý vztah, nicméně k otevřeným projevům rasismu zde nedochází.

Přesto i ve Valašském Meziříčí navštěvuje řada romských dětí zvláštní školu.

Na Vsetíně bydlí většina Romů ve velkém pavlačovém domě. Tento dům je ve velice špatném stavu, byty jsou vybydlené a jsou zde značné problémy s hygienou a šířením nakažlivých nemocí jako např. žloutenky. Obyvatelé Vsetína vnímají tuto romskou kolonii velice negativně. Do značné míry je to dáno i faktem, že dům se nachází ve středu města, v bezprostřední blízkosti okresní nemocnice.

1.        Příčiny specifického postavení Romů v naší společnosti.

Faktory definující specifické postavení Romů v naší společnosti lze rozdělit do pěti skupin:

1.     Historický kontext

2.     Specifika výchovy v romské rodině

3.     Specifika romského vzdělávání

4.     Komunikace Romů

5.     Specifika sociálního postavení Romů.

Pouze na základě dokonalého poznání a pochopení těchto faktorů lze zaujmout objektivní postoj k problematice vzdělávání romských dětí a zvolit odpovídající přístup.

1.1.   Historické příčiny

Chceme-li pochopit mentalitu jakékoliv etnické menšiny, musíme znát nejprve její historický a společensko-kulturní kontext. Ne jinak je tomu i v případě romské etnické menšiny. Jak již bylo nastíněno v úvodu této práce, zastávali Romové tradičně odlišný způsob života a dodnes vyznávají jiné hodnoty, než ostatní obyvatelé Čech a Moravy.

Jak jsem zjistila, byli Romové na našem území od počátku vystaveni projevům rasismu, xenofobie i otevřené, státem legalizované diskriminaci.

Přestože oficiální diskriminace dnes již neexistuje, rasismus a xenofobie přetrvává. Kromě příčin naznačených v úvodu je to do značné míry dáno tím, že znalosti gádžů  o Romech jsou velmi kusé a většinou není ani zájem nějak si je rozšířit. Když jsem se ptala dětí ve škole, zda vědí něco o Romech, o jejich historii, téměř všechny děti mlčely, protože nevěděly vůbec nic.

1.1.1        Původ a migrace

Romové pocházejí z Indie. Svědčí o tom jednak jejich jazyk, jednak překvapivá podobnost některých zvyků a společenská struktura. Vývoj jazyků (a tedy i romských dialektů) má své zákony. Na základě toho se podařilo lingvistům přesněji určit dobu a místa pobytu Romů.

A. F. Pott a F. Miklošič umístili pravlast Romů do Pandžábu. Tento názor je dodnes hojně rozšířen, přestože v roce 1927 vyslovil anglický lingvista R. L. Turner  hypotézu, podle níž pocházejí Romové z Radžastvánu ve střední Indii. V současnosti se odborníci přiklánějí spíše k tomuto názoru.

Nejnovější výzkumy však nasvědčují, že Romové netvořili v Indii jednolitou skupinu, ale náleželi k různým, různě rozptýleným entitám. Zřejmě se jednalo o část původních obyvatel Indie, které bylo ve 2. tisíciletí př. n. l. podmaněno a včleněno do složitého sociálního systému. Staroindická společnost byla hierarchicky rozdělena na kasty, kde na vrcholu společenského žebříčku stáli kněží, vladaři a bojovníci, nejníže pak tzv. páriové, příslušníci nejnověji podmaněných etnik.

Každý stav měl souhrn práv a povinností. Páriové neboli nedotknutelní stáli mimo tradiční stavy. Existenční prostředky si kasta zajišťovala vykonávání jednoho řemesla nebo poskytováním jedné služby. Monoprofesnost měla své důsledky.

V opatřování základních potřeb byli členové kasty odkázání na okolní rolnictvo a tento způsob je permanentně nutil k územnímu pohybu, který se projevoval buď řemeslným kočovnictvím nebo parazitující potulkou.

Jednou ze složek původního obyvatelstvu v Indii byli Domové, jejichž předpokládaný státnický útvar zanikl patrně pod náporem árijských dobyvatelů. Z porobených populačních skupin vyrůstaly kasty, které svou existencí připomínaly život pozdějších Romů: členové domských kast se věnovali kovářství, kotlářství, obchodu, podvodům, krádežím dobytka, uklízení, odstraňování nečistot, taneční a kejklířské činnosti, potulce a žebrotě. Sociální nejistota a tíživost kastovního systému patrně vedly Domy k postupnému opouštění indického subkontinentu. [1]

Dnešní označení Romové vzniklo podle všeho záměnou „d“ za „r“. Migrující Romové se nakonec rozdělili do dvou proudů, kde jeden směřoval podél severoafrického pobřeží do dnešního Španělska, zatímco druhý přes Mezopotámii a dnešní Turecko a Balkánský poloostrov do celé Evropy.

V průběhu migrace a pobytu na různých územích si Romové uchovávali jak svůj kastovní systém, tak svou kulturu, jazyk a zvyky, přestože vliv okolí je patrný především ve vývoji jazyka.

Na Balkáně se Romům zpočátku dařilo relativně dobře, protože jejich tradiční řemesla – kovářství a kotlářství i hudba a kejklířství – zde našla dobré uplatnění. Kastovní systém a poměrně úzká specializace však měla za následek další štěpení kast na podkasty a pokračující migraci, přičemž jednotlivé rodově spjaté skupiny mezi sebou udržovali těsné kontakty a zůstávaly v izolaci od původního obyvatelstva.

Vidíme tedy, že Romové se svým původem, historií a tradicemi výrazně liší od většiny evropského obyvatelstva.

V evropském prostředí se ocitli Romové ve zcela zvláštní situaci, protože jejich skupinové neformální normy nebyly vždy v souladu s normativním a hodnotovým systémem okolního většinového obyvatelstva. Proto je pro Romy dodnes těžké nalézt kompromis, podle kterých norem se chovat. Romové žili vždy v uzavřených skupinách a odstup majoritních společností k nim toto uzavření se do svého skupinového světa ještě posílil.