Jak jsem si tak bezmocně ležel na gauči krutě zevnitř sužován zánětem dutin, o nichž jsem ani netušil, že jich tolik v hlavě mám, byl jsem náhle napaden i zvenčí. Zákeřná moucha se rozhodla, že mé zpocené čelo bude něžně olizovat. Její neodbytná přítulnost by za chvíli dokázala zničit nejen moji nemocí pošramocenou auru, ale i mé jinak vcelku pevné duševní zdraví.
Nedala se nikterak zahnat a usedala a usedala. Pochopil jsem, co znamená "usedavě plakat", i když "usedavě šíleně ječet ochraptělým hlasem" bylo blíže pravdě.
Napadlo mě cosi o nedostatečné dělbě práce. Co ti pavouci probůh dělají, že jí nechají tolik svobody a dovolí jí taková laškovná povyražení?
Pak jsem si vzpomněl.
Když jsme vyklízeli staré (no... staré... nebyly sice úplně nové, ale staré bych jim zrovna neříkal, to je poněkud diskriminující označení) kuchyňské skříňky, téměř za každou z nich trůnil nějaký osminohý dravec, který vzápětí počal zmateně pobíhat kolem. A také jsem si uvědomil, jaká byla vždy má reakce.
"Zabij ho! Zabij ho," volal jsem zděšeně na ženu, "zab tu nechutnou potvoru!"
K této nesnášenlivosti mě vedla arachnofobie.
Berte, prosím, na vědomí, že zmíněný výraz je poněkud nepřesný. Fobie je totiž strach. Já se jich však vůbec nebojím. Jsem přece pán tvorstva. Mohu klidně pavouka zašlápnout, když na to přijde, zatímco on mě ne, i kdyby se na hlavohruď stavěl. Jen mi při pohledu na tato stvoření naskakuje nezvladatelný záchvat husí kůže (pro pána tvorstava poněkud nevhodné, že).
Žena však zatvrzele odmítala vyslyšet má opakovaná přání. Zabíjení živých tvorů asi není její oblíbená činnost, byť jako lékařka má k této činnosti nebezpečně blízko.
Nicméně — nyní je mi zřejmé, že nešťastní pavouci dobře slyšeli mé výzvy a šestým smyslem (zvířectvu vlastním) pochopili neblahý smysl mých zvolání.
Nevím, zdali utekli jinam k přátelštějším lidem, nebo se pouze schovali a zatvrzele stávkují. Avšak je jasné, že jsem byl za svoji nesnášenlivost dost přísně potrestán.
|
bota 
Wopi 