poznání při kreslení do obilí |
zkoušel jsem kreslit
do obilí
vlastními kroky
jako perem
potácel jsem se
neopilý
jenom sám sobě
v sobě zbylý
když dohrálo se
všechno berem
než zašlo slunce
taky chvíli
jsem ještě zkoušel
zvedat duhu
když zapadala
mezi klasy
a ustřihnout z ní
kousek pruhu
na stuhu
s níž se
vážou vlasy
tiskl jsem k sobě
pod košilí
ztracené pírko
sněžné sovy
šupinu z hada
osten ježčí
čím kouzlí se
i hladí slovy
a vše
co padá
dělá lehčí
neuměl jsem však
čaroděje
šupinou
pírkem
ostnem z ježka
a tíha věků
kam se spěje
zůstala dále
stejně těžká
proto mi zbylo
zač se dluží
a jednou
provždy
se mi vrylo
hluboko dovnitř
pod mou kůži
někdy to bolí
kreslil jsem v poli
v podvečeru
tužkou
co nemá
žádnou tuhu
a poznal jsem
že neseberu
jedenkrát z nebe
spadlou duhu
že vedou kroky
v stejném směru
jako mé roky
stále v kruhu
|
|
Počet úprav: 2, naposledy upravil(a) 'guy', 21.04.2004 09:37.
Názory čtenářů |
12.06.2004 11:28
Rozárka
|
to je pekne... jen me to uplne vyhani ven na vyletek... inu co tak ja pojedu * |
22.06.2004 13:30
Levá v Orionově pásu
|
Libi, libi moc. |
12.05.2006 21:12
Noel
|
* |
23.07.2006 09:33
Dominika
|
že vedou kroky
v stejném směru
jako mé roky
stále v kruhu
krok za krokem.....*** |
23.07.2006 09:37
Dominika
|
pokračovat v procházce budu zase příště:) |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|