Dílo #4435
Autor:apatura iris
Druh:<žádný>
Kategorie:Poezie
Zóna:Jasoň
Datum publikace:20.03.2004 08:07
Počet návštěv:633
Počet názorů:6
Hodnocení:1
Patří do sbírky:pohlednice

Prolog
šťastný a veselý pánovi z tramvaje č.3. našel jste druhý den Naději?
24.února 2004
den voněl po jehličí a pomerančích (oranžově a taky trochu po vanilce) topila jsem se v očích fialových fosforeskujících kaprů do kterých se vejde moře smutku a krve sundala jsem si rukavice a dlouho dlouho dlouho jsem je držela za ruce (pod karlovo mostem mi mrzly prsty abys mě chytil za ruku od konečků do dlaně schovat se palečku) chvíli jsem na klíně houpala svoje děťátko v mrazu mezi korunní a už nevim jakou ve trojce kterou jezdí jenom kosi moje slzy padaly z borovic nastrojených do stříbrných šatů z půjčovny budou se vdávat slavnostní hostina v charitě možná taky sněžilo
Epilog

Počet úprav: 5, naposledy upravil(a) 'apatura iris', 17.06.2004 14:30.

Názory čtenářů
20.03.2004 13:05
Albireo
Začátek se mi líbil, dál už mi ty asociace připadaly jako malé nachvály.
21.03.2004 19:01
apatura iris
co to znamená, prosím?
21.03.2004 20:18
Albireo
První dva verše mě příjemně naladily a pak ještě ta závorka uprostřed. Ale řada slovních spojení mi připadá hrozně nelogická, nic mi neříkají a nemám dojem, že plní nějakou estetickou funkci. Počínaje fialovými fosforskujícími kapry, přes kosy jezdící v trojce až po nastrojené borovice (no budiž, třeba se třpytí krystalky ledu), hostinu v charitě také nemusím.
Souhrnně - hezká místa víc než vyvážená (podle mne samoúčelně) hluchým zbytkem.
Ale rád si přečtu další.
22.03.2004 08:09
Charlien
chybejí mi tam motýli... když už se tak nazýváš.... jinak mi ty obrazy nepřipadaj až tak samoúčelný... jenom ten závěr (charita) je tak
trochu pro mě mimo...
22.03.2004 17:02
apatura iris
motýli někdy jindy. sem se nehodili.

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)