Prolog |
šťastný a veselý pánovi z tramvaje č.3. našel jste druhý den Naději? |
|
24.února 2004 |
den voněl po jehličí a pomerančích (oranžově a taky trochu po vanilce) topila jsem se v očích fialových fosforeskujících kaprů do kterých se vejde moře smutku a krve sundala jsem si rukavice a dlouho dlouho dlouho jsem je držela za ruce (pod karlovo mostem mi mrzly prsty abys mě chytil za ruku od konečků do dlaně schovat se palečku) chvíli jsem na klíně houpala svoje děťátko v mrazu mezi korunní a už nevim jakou ve trojce kterou jezdí jenom kosi moje slzy padaly z borovic nastrojených do stříbrných šatů z půjčovny budou se vdávat slavnostní hostina v charitě možná taky sněžilo |
|
Epilog |
|
Počet úprav: 5, naposledy upravil(a) 'apatura iris', 17.06.2004 14:30.
Názory čtenářů |
20.03.2004 13:05
Albireo
|
Začátek se mi líbil, dál už mi ty asociace připadaly jako malé nachvály. |
21.03.2004 19:01
apatura iris
|
co to znamená, prosím? |
21.03.2004 20:18
Albireo
|
První dva verše mě příjemně naladily a pak ještě ta závorka uprostřed. Ale řada slovních spojení mi připadá hrozně nelogická, nic mi neříkají a nemám dojem, že plní nějakou estetickou funkci. Počínaje fialovými fosforskujícími kapry, přes kosy jezdící v trojce až po nastrojené borovice (no budiž, třeba se třpytí krystalky ledu), hostinu v charitě také nemusím.
Souhrnně - hezká místa víc než vyvážená (podle mne samoúčelně) hluchým zbytkem.
Ale rád si přečtu další. |
22.03.2004 08:09
Charlien
|
chybejí mi tam motýli... když už se tak nazýváš.... jinak mi ty obrazy nepřipadaj až tak samoúčelný... jenom ten závěr (charita) je tak
trochu pro mě mimo... |
22.03.2004 17:02
apatura iris
|
motýli někdy jindy. sem se nehodili. |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|