LiTerra

Autoři Stránka autora Názory autora Díla hodnocená autorem

Dílo #28
Autor:	gd
Druh:	<žádný>
Kategorie:	Próza/Povídka
Zóna:	Jasoň
Datum publikace:	20.10.2003 14:18
Počet návštěv:	5790
Počet názorů:	46
Hodnocení:	7

Migrující vesnice

„Vše, co šlo odnést, bylo ukradeno.“
gdPetr si musel ještě jednou přečíst větu, která originálním způsobem uzavírala popis výzdoby farního kostela. Když se přesvědčil, že ho skutečně nešálí smysly, zavolal na Pavla, ať se jde také podívat. Stáli pak společně u prosklené vitrínky s navlhlými, zkroucenými fotografiemi a nemohli odtrhnout oči od zašlého strojopisu odhalujícího pohanskou podstatu českého venkova.
gdS jakou lehkostí se svezl kamsi do bláta tenký závoj křesťanské morálky, který ji překrýval, když bylo potřeba projevit trochu věrnosti a odvahy k přidržení se boha. Rozbitými okny unikl duch svatý a ze stánku zasvěceného kontemplaci se stal dřevník, kde si každý mohl vzít palivo do kotle nebo materiál na stavbu prasečího chlívku. Šlichta chrstnutá do koryta z posvátných prken hnedka víc chutná.
gdDřevo kdysi uloupené lesu se tak v dalším dějství rozptýlilo po širém okolí a Petr s Pavlem se jen dohadovali, kde všude skončily posvěcené částečky božího majetku. Scházeli pomalu z kopce, na kterém stál zanedbaný kostel, a hledali v ulicích nevinně se tvářícího městečka stopy svatokrádeže. Nemá sloupek podpírající plaňkový plot takový zvláštní trpitelský výraz? Nelámali světici v kole, které zdobí stěnu lufťácké chaty?
gdPetr ani Pavel navzdory svým biblickým jménům nevěřili v existenci všemohoucího, a tak nebrali svoje pátrání příliš vážně. Přesto je bavilo dovádět až na samou mez nemožna důsledky, které přečin proti církvi svaté mohl mít pro Lužici, tak se totiž ten kacířský městys jmenoval.
gd„Určitě jsou prokletý,“ vyjádřil svou obavu Pavel.
gd„Jo,“ zasmál se jeho druh a ukázal na muže, který stál na žebříku a sundával ze starých, šedých latí opršelé střešní tašky. „Musej za trest bloudit po světě jako věčnej žid. Támhleten chlapík už začíná balit barák, pak ho naskládá do auta a pojedou zase na další štaci. Aby všichni viděli, jak skončej bezvěrci…
gdJak skončí ti, co zradili boha.

Zpřetrhali kořeny, které je spojovaly s jejich krajem, a tak se z nich nutně museli stát tuláci bez domova. Omšelé škodovky v bezmezné marnosti projíždějí zemí a hledají místo, kde by mohly složit svůj náklad těžkého svědomí. Ale nikde nedojdou jejich majitelé odpočinku, neutišitelný neklid v duši donutí politováníhodné venkovany znovu naložit naloupené bohatství na přívěsné vozíky.
gdKartónové krabice s mešními nádobami omotají provazy, aby nevypadly ze zahrádek, zabouchnou dveře a jedou dál. Dlouhá kolona přetížených aut blokuje silnice a řidiči, kteří ji míjejí v protisměru, nervózně pokukují do zpětného zrcátka na přízraky mizející v záři zapadajícího slunce. Jen zvolna vyhasíná na sítnici červeň koncových světel, ještě pomaleji znamení zatracenců.
gdPHN 06-66.

„Sokolovna je nafukovací,“ zapojil Petr do své odvážné teorie i budovu, kolem které právě šli. Poklepl nohou na uzávěr kanalizace, zapuštěný do rozbitého chodníku před jednopatrovým domem s mohutným průčelím a ozdobným nápisem TJ Sokol Lužice nade dveřmi, a vysvětlil tu převratnou technologii.
gd„Otevřou ventilek a vypustěj z ní vzduch, protože rozebírat takovejhle barák by trvalo děsnou dobu. A všichni cvičenci po ní musej v rámci tréninku povinně skákat, aby se to urychlilo.“
gdMěli by si raději pospíšit na vlak, a přesto Pavel zůstal stát. Rozhlížel se pozorně po vesnici a pátral, čím by mohl Petrovu imaginaci trumfnout. Před jeho očima Lužičtí bourali telegrafní sloupy a namotávali vedení na obří cívky. Vykopávali kanalizaci, přidělávali podvozek na prodejnu Jednoty. Nechávali tu jen odpadky a hroby těch, kdo zde zemřeli.
gd„A dopravní značky,“ doplnil Pavel svou představu. „Budou přece mít nový na tom kusu silnice, kolem kterýho rozestavěj svý baráky příště. Vytahaj jen ty bílý cedule, co označujou začátek a konec vesnice.“
gdSbalili takhle celou Lužici a vyslali ji na další úsek její prokleté cesty. Ta zábava jim vyšla tak akorát na nádraží, kde už vrčel motorák do požehnanějších krajin. Vyběhli po schůdcích a usadili se na temně rudé sedačky volného oddělení. Petr si s úlevou natáhl uchozené nohy, Pavel se opíral o umakartový stolek a nespouštěl z očí stmívající se krajinu.
gd„Musí to přece někdy skončit …,“ prohodil trochu záhadněgdPetr se na něj podíval a čekal, zda bude pokračovat.
gd„Je přece nesmysl, aby pořád takhle jezdili,“ dočkal se dalších Pavlových slov. Byly překvapivě vážné. “Někdy to musí skončit, někdo jim musí odpustit. Křesťani přece pořád mluví o lásce a odpouštění.“
gdSmířlivá slova přerušilo písknutí výpravčího. Motorák se s trhnutím rozjel a na opuštěné stanici zůstal jen muž v uniformě, který se s profesionálním steskem díval za odjíždějícím vlakem. Když vlak zmizel v ohybu trati, otočil se a zašel zpátky do své ztemnělé kanceláře. Nerozsvítil, zůstal seděl potmě a chvíli bezvýrazně hleděl na protější stěnu, na které slábly poslední odlesky dne.
gdNakonec ale stejně musel vstát a cvaknout vypínačem. Z komory vytáhl prázdné krabice a začal skládat nádraží.

Počet úprav: 23, naposledy upravil(a) 'gd', 27.11.2003 13:06.

Názory čtenářů

20.10.2003 14:20

Wiki

:-) to je bezva, žes sem dal tuhle povídku, aby bylo jasno, na co reagoval podivín :-)

znovu se mi čím dál tím víc líbí :-)******

20.10.2003 14:38

Wopi

Výborná věc.
*******

20.10.2003 16:52

pavson

Tenhle prach miluju.
*

20.10.2003 16:55

člověče? ty ses dal na kosmickej výzkum nebo co? mars, prach? :)))

20.10.2003 17:01

20.10.2003 17:02

taky hezký

20.10.2003 17:04

ale tenhle marsovskej hovnivál je asi nejlepší

20.10.2003 17:08

pavson

Skvělý je, že sem jdou dávat ke kritikám obrázky. Tour budou pestrý.

20.10.2003 17:21

právě. a o tom to je! ta literatura.

20.10.2003 17:25

tip pro hravé. označte si kurzorem text a podívejte se na začátek každého odstavce! chachá - text je opatřen ochrannými prvky, takže zapomeňte na kradení copyrightu! :))))

30.10.2003 10:44

Cekanka_ucekana

moc hezký :-) °°°°°°

27.11.2003 14:14