Dílo #42698
Autor:JARUB
Druh: Tvorba
Kategorie:Poezie
Zóna:Jasoň
Datum publikace:13.09.2007 23:27
Počet návštěv:652
Počet názorů:9
Hodnocení:3 2

Až jednou
Až jednou nebudu víc,
nechám se vtáhnout
kořeny stromů.

Poprosím,
ať ze mně housle udělají
a dám se do ruky vzít tebou.

Na srdce létavic
můžeš si sáhnout
a vrátit se domů.

Orosím
struny, jež na mně hrají
slzami, stále v uších zebou.

Názory čtenářů
14.09.2007 07:29
Rajmund
Pocit: nátlak
14.09.2007 08:22
Dominika
Orosím
struny, jež na mně hrají
slzami, stále v uších zebou.
tohle já nemusím
14.09.2007 09:17
jenyk_
...jo tezka natlakovka, a pekne ostra....ale , tvuj text, jasny, kdybys zasek u
"vratit se domu" a posledni strofu nechal viset nekde, bylo by stravitelnejsi, rek´ bych teda....
14.09.2007 11:07
Natasha
Všechny strofy mají stejnou stavbu a stejnou náladu, v podstatě. Co říká jedna, říká i další. Tím pádem to není moc zajímavé čtení.
14.09.2007 11:58
Rajmund
jenyk napsal(a):
...jo tezka natlakovka, a pekne ostra....ale , tvuj text, jasny, kdybys zasek u
"vratit se domu" a posledni strofu nechal viset nekde, bylo by stravitelnejsi, rek´ bych teda....
Prostě tam chybí nějakej osobitej úlet riskující.
14.09.2007 12:42
engelmar
Dílo docela zajímavé formou, ale ten obsah mě jaksi neobohacuje.
15.09.2007 08:09
jenyk_
..Rei.Mund: jo, presnejsi jsi...uznavam.
20.09.2007 14:16
Haber
jé je
peknučké
*

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)