Vzdala jsem se větru konečně svoboda … k čemu ?
Miluju vítr a stromy staly se mými zpovědníky když styděla jsem se ukázat svoje rozcuchané pramínky lidem
courám se po Vyšehradě když jsou všichni v práci baví mě to pracuju v noci postel je mi příliš rozlehlá dnes jsem byla v kavárně číšník se na mě podíval „… ale Vám ještě nebylo osmnáct, že ne ?“ „Pětadvacet“… to asi ty moje modrý oči … Tvoje … hledám pravdu v čaji ještě mi toho ale moc neřekl o tom, co děláš
včera jsem vás sledovala ani o tom nevíš byl jsi rozesmátý Josh vyrostl a stejně pořád blázní jako štěně ona zkrásněla ani se nedivím lehla jsem si na suchou trávu mám ráda meziprostor ani zima ani jaro ale vítr a knihy, spousty knih hledám na každé stránce a pořád nic
potkala jsem se v zrcadle nějak jsem zhubla nedivím se tomu číšníkovi dostavěli jsme podkrovní byteček pomáhal mi Tvůj bráška celý rok za mnou jezdil naše ruce se zamilovaly nemáš tušení má krásnou ženu vypráví mi
chodím se dívat z okna sleduju červenky je jich tu čím dál víc jsou tak nepolapitelné jako Ty … objevila jsem další pihu po takové době dvojče skoro nech si jí je Tvoje jako ta první jedna s Tebou druhá bez dokončila jsem tu knihu pamatuješ ? ztratil jsi mi rukopis já ho našla měl úspěch držím ji v rukou na obálce je usměvavá dívka nějak se nepoznávám to Tys´mě fotil přišel za mnou Vítek opustila ho poprvé jsem ho viděla plakat schoulil se mi v náručí vlasy mu voněly po Tobě jakto ??? miluješ se s drakem …
zůstali jsme sami přečkali další jarní tání teď už procházím se sama v dlouhé kostkované sukni vlasy zas až po pás ach jo divoká čekanka
poslouchám ticho chutná po Tobě i po tolika letech jak těžké je žít a jak lehké umírat |