** XII. **

            Kryštof a Anežka. Nebo vlastně Anežka a Kryštof. Nebo spíš paní Anežka a nebohý naivní kluk Kryštůfek. Příběh neveselý a tolik podobný mnoha jiným. Příběh o lži a lsti. Příběh Anežčin. Příběh o lásce, oddanosti, odříkání, zaslepenosti, naivitě a bolesti. Příběh Kryštofův.

            Sestřelení nebeského anděla nesoucího zvěst do Dešťového domu definitivně  a s konečnou platností odvrátilo zlomyslný boží záměr vyhladit město lijavcem balvanů a kamení, a přineslo tak Kryštofovi řadu let nelidského utrpení.

            Na hostině uzavírající Markétin pohřeb požádal nezletilý Kryštof krásnou Anežku o ruku, jak si jistě vzpomínáte. Anežka kývla a řekla, že v otázce Kryštofovy zletilosti zařídí u faráře a starosty výjimku s podmínkou, že se jí nikdy nebude ptát, jak toho dosáhla. Kryštof byl mladý a hlavně – láskou zaslepený. Zestárnul pak sice pod bičem Anežčiným, zaslepen však již zůstal.

            Slovo dalo slovo, Kryštof navlékl Anežce prsten, Anežka Kryštofovi na oplátku otěže. Kryštof byl poctivec. Podle některých byl krátkozraký ubožák, podle jiných, a těch bylo ponejvíce, byl však kapitální blbec.

            Snadno se Anežce kývalo na sliby, že se o ni bude celý život starat. On bude pracovat, dřít, ona bude jako v bavlnce. Taková krása zaslouží opatrování. A pak budou mít děti a šťastnou rodinu. Ratolesti budou krásné a chytré – po mamince.

            Doteď sloužila u slečny Markéty, která jí pomohla ze sirotčince. Nyní ji však opustila. A tak se Anežka stala nejen svou, ale především Kryštofovou paní. Lstivý úsměv či šikovná výčitka jsou mocnější než bič.

            Paní Anežka byla moc krásná. Měla své kouzlo, ale jiné než slečna Markéta. Jako by její duši halil neprůsvitný černý plášť. A byla vdaná. Některé muže to neodpuzovalo a většinu jich to dokonce silně přitahovalo. Až do této chvíle sloužila ona. Nyní budou muži sloužit jí.

            On chodil domů utahaný a s prodřenými kapsami, ona s lehkomyslným úsměvem na tváři a ověnčena drahými pozornostmi a dárky. Málokdy jej přijímala ve svém lůžku. Musel vždy zavřít okenice, zhasit svíci a milovat se s ní směl vždy jen pod dekou. Vyčerpání z práce mu nikdy nedopřálo dlouhé rozkoše. A i kdyby dopřálo, ještě tu byla Anežčina umíněnost, chlad a umně předstíraná cudnost.

            Několikrát se Kryštof své paní zeptal, co dělá ve svém volném čase nebo odkud nosí všechny ty dárky. Dostalo se mu jen zloby, výčitek a lživých historek, které jej však vždy nakonec dokonale ukonejšily.

            Anežka si moc přála rodinu. Tedy alespoň to tvrdila. Vpravdě však děti nemohla vystát a z představy, že by mohly být Kryštofovy, jí běhal mráz po páteři tam i zpátky.

            Kryštof po rodině toužil. Neskrýval to a ani by to býval nedovedl. Byl však sterilní. Tedy alespoň podle názoru lékaře, kterým nechala Anežka svého chotě vyšetřit.

            Veškerá vina tak padala na Kryštofovu hlavu. Nikdy nemůže splnit své předsvatební sliby. Nikdy jí nedá rodinu a děti. Nikdy s ním nebude šťastná! Výčitka je velmi silná zbraň. Anežka dovedla s takovými zbraněmi zacházet jako rozzlobený muslim.

            Anežka Veliká a Kryštof Střízlík. Anežka Nádherná a Kryštof Chorobný. Anežka Mocná a Kryštof Churavý. Díky Anežčiným záletům, které zůstávaly veřejným tajemstvím, získávali manželé docela slušný majetek. Kryštof se domníval, že ten zdánlivý blahobyt vzrostl z jeho potu a byl na sebe náležitě pyšný.

            Tak šel život a procházela smrt. Jednou, když zemřel přestárlý lékař, který Kryštofův dům často, ať již veřejně či tajně, navštěvoval, povzdychl si Kryštof před Anežkou, jak je šťastný, že se mu jeho pílí podařilo z ničeho vybudovat takové zázemí.

            Anežka vybuchla v hysterický záchvat smíchu. Tajemství, které si doktor právě odnesl do hrobu, sama dlouho neudržela. Vychrlila na svého chotě celičkou pravdu. To ona nemůže mít děti! A on - je tak naivní! Nevybudoval zhola nic! To ona! Jen ať tedy zná pravdu! Domluvila se s doktorem, že všechno navlečou na Kryštofa. Co za to chtěl? Vlastně skoro nic, jen dvakrát do týdne sledovat, jak se Anežka koupe a jednou za měsíc si sáhnout pod sukýnku. Přerývaně u toho dýchal a chlípné oči mu jiskřily. To ona nosila od milenců zlaté prsteny, diamantové náhrdelníky a od šikovnějších rybářů vzácné perly. Co si on, taková nicka, nula, o sobě vlastně myslí? Jen ať se podívá kolem - všichni si na něj ukazují prstem a smějí se mu! Upachtěný romantik, který to v životě dotáhl nejdál ze směšného poslíčka na poštovního úředníka s ohnutými zády a inkoustem na rukávech košile.

            Kryštof při té lavině slov seděl na pelesti a tupě zíral do prázdna. Polil ho ledový pot, oči mu zaplavily slzy a hlavu ovládla horečka. To není pravda! Všechno si vymyslila, jen aby z něho smyla vinu. Má ho raději než sebe, tak je to! Miluje ho nade vše, raději vezme vše na sebe, než by mu cokoli vyčítala. Anežka vytřeštila oči, práskla dveřmi a odešla. O několik dní později prosťáček Kryštof v horečkách a se svou nesmrtelnou naivní pravdou na vyprahlých rtech zemřel.

            Anežka pohřbila svého manžela, aniž by prolila jedinou slzu. Konečně je svobodná! Teď si bude teprve pořádně užívat! Jenže chyba lávky! Nikdo už na ni nedřel. A ona najednou už není tak atraktivní jako sotva před týdnem. Jako by stáří čekalo za rohem obřadní síně a skočilo jí za krk. Milenci už ji nechtěli. Vdaná panička, to ano, ale scházející vdova. Kouzlo zmizelo spolu s vyřčeným tajemstvím. Jako by ženy byly přitažlivé jen pokud před světem něco tají a skrývají. A ona už nemá nic. Chopila se jí prázdnota, která ji do konce života neopustila.

            Začala rychle tloustnout a ošklivět. Zůstala sama. Lidé se jí počali bát a vyhýbali se jí. Nikdo nechtěl dopadnout jako nebožák Kryštof. Ano, krása a mládí jsou pomíjivé. Zato stáří je zlé a smrt líná a zlomyslná. Ještě nekonečné roky dožívala tlustá a ohavná stařena Anežka v ústraní. A teprve mnoho, mnoho let po tom zázračném roce plném opravdového deště zemřela v bolesti samoty a stáří.

            Opuštěná Anežka. Anežka, která promarnila lásku. Anežka, která si zahrávala s lidskými city. Anežka bez porozumění. Anežka bez něhy. Anežka bez pohlazení. Anežka bez Kryštofa.