Intermezzo

Byl nádherný. Krásný, mladý, s perleťovými křídly. Nepřipouštěl si žádné starosti. Ostatně, co by se mu také mohlo stát. Je přeci anděl. Je nedotknutelný.

Jenže jak už to bývá, ponejvíce jsou tvorové, ať již nebeští či pozemští, zranitelní právě ve své bezstarostnosti.

Andělé, kteří jsou na nebi, jsou nesmrtelní, ale zranitelní. Dotknou-li se však země, okamžitě zestárnou a zchřadnou. A hlavně – stanou se smrtelnými. Kouzlo nadpřirozena je porušeno.

Náš anděl nesl veledůležitý rozkaz. Orli a kondoři mají začít nosit kamení a balvany do Dešťového domu. Je konec pošetilým hrám s ropuchami. Chystá se velký liják. Smršť. Smrt má pak za úkol vše důkladně odklidit.

Ach ano, tohle je to město. Není velké a zanedlouho je na mapě nahradí kamenné sutě. V ulicích ještě nic netuší a cosi oslavují.

Prosebná palba z pušek. Jaká prazvláštní modlitba za vodu pro obyvatele města!

A teď! Zbloudilá kulka přímo pod levé křídlo. Pád v setrvačnosti do míst, kde skutečný déšť rozhodně nechybí. Dotyk země. Tatam je andělova nezranitelnost. Zpráva do Dešťového domu pro tentokráte doručena nebude.