Když přišel Smrť za filozofem, řekl filozof s neskrývaným vzrušením v hlase: "Tak, a teď jsem, dá se říct, mrtvý a zároveň mrtvý nejsem."

Smrť si povzdechl. Panenko skákavá, pomyslel si, zas jeden z nich. Další debata o kvantové teorii. Kšefty s filozofy doslova nenáviděl. Vždycky se z toho snažili vykroutit.

KLIDNĚ, ALE NE DONEKONEČNA, řekl Smrť. VŠE JE POMÍJIVÉ. Nespustil přitom zrak z odtékajícího písku.

"Takže, pokud se shodneme na tom, že existuje nekonečno vesmírů, je po problému! Jestliže je nekonečné množství vesmírů, může se toto lůžko nalézat v milionech z nich, a to ve všech současně!"

POHYBUJE SE?

"Co?"

Smrť pokývl hlavou směrem k pelesti. CÍTÍŠ, ŽE SE HÝBE? řekl.

"Nikoli, protože také já se vyskytuji v milionech verzí. A... teď to přijde ... v některých z nich teď nezemřu! Možné je všechno!" Smrť poklepal na rukojeť kosy.

A POINTA...?

"No, takže vlastně tak úplně neumírám, nemám pravdu? Už nepředstavuješ tak neotřesitelnou jistotu."

Smrť si povzdechl. Prostor, pomyslel si. To byla příčina problému. Nic podobného se na světech s věčně zataženou oblohou nedělo. Ale sotva lidé zahlédli všechen ten vesmírný prostor, jejich mozky zatoužili po jeho úplném zaplnění.

"Mlčíme?" řekl filozof. "Trošku mimo mísu, necítíme se?"

JE TO JISTĚ HÁDANKA, řekl Smrť. Kdysi se modlívali, napadlo jej. Čert to vem, beztak nikdy nevěřil, že by to snad fungovalo. Na chvilku se zamyslel. A HÁDANKOU TEDY TAKÉ ODPOVÍM, dodal. MILUJEŠ SVOU ŽENU?

"Cože?"

TU DÁMU, CO SE O TEBE CELOU TU DOBU STARALA. MILUJEŠ JI?

"No, ano. Jistě."

A MYSLÍŠ, ŽE BYS TEĎ BYL SCHOPEN - ANIŽ BY SE TVŮJ VLASTNÍ OSUD JAKKOLI ZMĚNIL - POPADNOUT NŮŽ A PROBODNOUT JI? řekl Smrť. NAPŘÍKLAD?

"Samozřejmě, že ne!"

ALE PODLE TVÉ TEORIE MUSÍŠ. JE TO PŘECI VELMI DOBŘE MOŽNÉ, VEZMEME-LI V ÚVAHU ZÁKONITOSTI VESMÍRU, A PROTO SE TO MUSÍ STÁT, A MUSÍ SE TO STÁT MNOHOKRÁT. KAŽDÝ MOMENT SESTÁVÁ Z MILIARD, MILIARD MOMENTŮ, A V TĚCH MOMENTECH JSOU VŠECHNY MOŽNÉ VĚCI VĚCMI NEVYHNUTELNÝMI. VEŠKERÝ ČAS, DŘÍVE NEBO POZDĚJI, DOSPĚJE K JEDINÉMU MOMENTU.

"Ale my máme přeci možnost volby mezi- "

JSOU VLASTNĚ NĚJAKÉ VOLBY? VŠECHNO, CO SE MŮŽE STÁT, SE STÁT MUSÍ. TVÁ TEORIE ŘÍKÁ, ŽE VESMÍR, KDE JE MÍSTO PRO JEDNO TVÉ ‚NE', MUSÍ BÝT VYVÁŽENO JINÝM, KDE BUDE MÍSTO PRO TVÉ ‚ANO'. TY VŠAK TVRDÍŠ, ŽE VRAŽDU BYS NIKDY NESPÁCHAL. VESMÍR SE OTŘÁSÁ V ZÁKLADECH PŘED TVOU DĚSIVOU JISTOTOU. TVÁ MORÁLNÍ SÍLA STÁVÁ ASI TAK MOCNOU JAKO TVÁ VLASTNÍ NAFOUKANOST. Vážně, pomyslel si Smrť, vesmírný prostor je očividně zodpovědný za celou řadu průšvihů.

"To bylo míněno sarkasticky?"

VLASTNĚ, ANI NE. JSEM ZAHNÁN DO KOUTA A OBELSTNĚN, řekl Smrť. MYŠLENKA, KTEROU JSI MI PŘEDLOŽIL, DOKLÁDÁ EXISTENCI DVOU, DO JISTÉ MÍRY MYTICKÝCH MÍST. KDESI SE NACHÁZÍ SVĚT, KDE KAŽDÝ KRÁČÍ SPRÁVNOU CESTOU, MORÁLNÍ CESTOU, CESTOU, KTERÁ NÁSOBÍ ŠTĚSTÍ JEHO BLIŽNÍCH, COŽ OVŠEM, SAMOSEBOU, ZNAMENÁ, ŽE JINDE DOUTNAJÍ TROSKY SVĚTA, KDE TOMU TAK NENÍ...

"Ale no tak! Já přeci vím, co všechno znamenáš. Nikdy jsem nevěřil žádnému z těch žvástů o Pekelných mukách a Nebeském království!" Místnost potemněla. Modrý třpyt žencovy kosy se stával čím dál zřetelnějším.

ÚCHVATNÉ, řekl Smrť. SKUTEČNĚ ÚCHVATNÉ. DOVOL, ABYCH JEŠTĚ NĚCO DODAL: A TOTIŽ, ŽE NEJSTE NIČÍM VÍC, NEŽ ŠŤASTNÝMI LIDOOPY, KTEŘÍ SE POKOUŠÍ POROZUMĚT SPLETITOSTI STVOŘENÍ BYTÍ POMOCÍ ŘEČI, KTEROU VYVINULI JEN PROTO, ABY SI MOHLI NAVZÁJEM SDĚLIT, KDE SE NACHÁZÍ ZRALÉ OVOCE!

V zápasu o dech filozof vyhrkl: "Nebuď blázen!"

BYL TO JEN POSTŘEH. NEMYSLEL JSEM TO HANLIVĚ, řekl Smrť. ZA DANÝCH OKOLNOSTÍ JSTE VLASTNĚ ODVEDLI KUS DOBRÉ PRÁCE.

"Vlastně jsme se vymanili ze staromódních pověr!"

VELMI SPRÁVNĚ, řekl Smrť. O TO PRÁVĚ JDE. JEN JSEM SI TO CHTĚL OVĚŘIT.

Naklonil se dopředu.

ZNÁŠ TEORII, ŽE EXISTENCÍ NĚKTERÝCH VĚCÍ SI NEMŮŽEŠ BÝT JISTÝ, DOKUD JE NEVIDÍŠ NA VLASTNÍ OČI? ČASTO SE MLUVÍ O KOČCE ZAVŘENÉ V BEDÝNCE.

"Ach, jistě," řekl filozof.

DOBŘE, řekl Smrť. Poslední paprsek světla zmizel. Smrť vstal a usmál se.

TEBE JÁ VIDÍM...