Od onoho osudného dne trápily Kryštofa zejména dvě věci. V noci se převracel ve spaní a probouzel se celý upocený, se zvláštním lepkavým mokrem na kalhotách svého dětského pyžama s medvídky a neznámým sladkým pocitem v hrudi a podbřišku. Do rozednění již většinou neusnul. Přemýšlel, co asi stálo v té modré obálce s rudou pečetí zvláštního ornamentu. Nemohl přijít na to, proč se písmo na obálce nerozpilo, když mu po cestě k velikému domu sklouzla obálka do jedné ze slizkých louží, kterou tu zanechala některá z velikých žab.

Ve dne, kdy se věnoval svému každodennímu povolání, tahaje na zádech pytle s balíčky a obálkami, byl pak unavený a pod očima mu den ode dne rostly zelenomodré kruhy. Pokaždé když mu přes cestu přeběhla žába se mu navíc zastavil dech, zatočila se mu hlava a přišla okamžitá erekce. Zvláště v oněch dnech, kdy bylo po nedávném lijavci kuňkajících obojživelníků všude tolik, mu pracovní doba přinášela nemalé utrpení.

A tehdy Kryštof překročil hranici dospělosti. Umínil si, že musí služebnou za každou cenu mít. A to byl počátek jeho velikého neštěstí.