Asi už to víte. Jen tichou vzpomínku, jiskřičku něhy a citu, kterou ve mně celý život rozžínala. Desetitisícům lidí přinášela denně radost. Po Zuzce Navarové odchází další z lidí, kteří dokázali tolik rozdat ze sebe samých.
Byl to človíček, který dokázal přinášet radost a smích byl hlavním kořením,kterým nikdy nešetřila.
Kdyby to neznělo pateticky , řekla bych ČEST JEJÍ PAMÁTCE
a uctě me jí a spoustu takových- hezkým úsměvem na tváři.