Dívka opět sedí na lavičce a kouří cigaretu. Muž k ní přistoupí zezadu a k zátylku jí přiloží revolver.

M: „Máš můj šátek?“

D: (Přikývne.)

M: „Víš, co máš dělat!“

(D odhodí cigaretu, uváže si šátek přes oči, sepne ruce za zády a otočí hlavu k místu, kam se muž posledně posadil. M mezitím opatrně položí na místo vedle ní růži a zmizí.)

D: (Po chvíli.) „Dneska mě nespoutáš?“ (Pomalu si vysvlékne šátek a když si zvykne na světlo, najde vedle sebe položenou růži. Zvedne ji, chvilku si ji prohlíží, potom nechá klesnout svou hlavu do dlaní a propukne v pláč.)

Vyšetřující policista, zapisující policista, který má na psacím stroji rozbalený salám a svačí, dívka, kouřící cigaretu.

VP: „Jak vypadala ta růže?“

D: „No. Prostě růže. S rudým květem.“

VP: „Mohla byste nám tu růži ukázat?“

D: „Já už ji nemám.“

VP: „Krindepane. Co tedy po nás vlastně chcete?!“

D: (Mlčí.)

VP: „Nic vám přeci neudělal. Nemůžu vyhlásit pátrání po někom, kdo vám dal růži.“

D: „Ohrožoval mne zbraní.“

VP: „Ale oči jste si zavázala dobrovolně, ne? Dokonce vás k tomu ani nemusel vybízet.“

D: „Ano. To je pravda.“

VP: „Máme ho snad žalovat za to, že vás nakonec nepolíbil? Lituji, nemůžeme vám pomoci.“

D: (Tady se policista dotknul citlivého místa. Típne cigaretu, zvedne se a odchází.)

ZP: (Podává jí umaštěnou rukou slepená kolečka uzeniny.) „Nechcete kousek salámu? To vám spraví chuť.“

D: (Znechuceně se na policistu podívá, uhodí mu do hřbetu ruky, takže salám pleskne o zem, a práskne za sebou dveřmi.)