Louka se svažovala dolů k potoku. V kopci stála roubená chalupa, z komína se kouřilo a nad vchodem visela rozsvícená petrolejka. Paprsky světla dopadaly na schody a roztančily tisíce sněhových jisker.
Od potoka přicházel muž. Došel k plotu a chvíli hledal branku. Vrátka vrzla a muž se zastavil. Rozhlédl se kolem, ale za okamžik si dodal odvahy, pokračoval k oknu a nahlédl dovnitř.
Dvířky u kamen probleskovaly plameny ohně, téměř slyšel praskot polen a na tvářích cítil sálavé teplo. U stolu seděla dívka, tvář podepřenou dlaní a cosi psala. Občas přestala, zvedla hlavu a shrnula si vlasy z obličeje. Zadívala se kamsi před sebe, okusovala tužku, ale po chvíli se opět sklonila nad papír a pokračovala.
Nevěděl, jak dlouho stál venku a tiše ji pozoroval. Najednou vstala, podívala se jeho směrem a vydala se ke dveřím. Otevřela je, vstoupila do proudu světla a s úsměvem řekla: „Pojď dál, nebo zmrzneš.“
|
|