Přilétáme do zapadajícího slunce. I na konci září ještě hřeje. Letištní terminál a hlava třeštící po změně tlaku.
Hodinová cesta autobusem do letoviska. Větrné mlýny na elektřinu a uzounké uličky, ve kterých člověk kroutí hlavou nad tím, jak se sem autobus vejde.
Malé studio přímo nad bazénem a úsměv nad myšlenkou, že tohle je první dovolená, kde je vše dopředu zařízené. Snídaně v hotelu a kila zkonzumovaných melounů. Na pláž je to sice přes ulici, ale bazén je přece jenom pod schody. Ať žijí lenoši. Paprsky slunce, povalování se na lehátku a větřík, který příjemně chladí..
Průzkum krámků a spousta pohlednic koupených na památku, i těch poslaných. Letní šatičky a spousta úsměvů. Malé palmičky, koupené jako suvenýr a dárek. Procházky do přístavu a zpět..
Jemné mrholení a výlet do Palmy. Katedrála, která vyráží dech a kouzlo parků a malých uliček. Pouliční mim, dokonale nalíčený a tančící, hrbáč, zamilovaný do Esmeraldy. Ztracená ve změti uliček. Krámek s uměním a ručně vyřezávaný vějíř, do kterého jsem se zamilovala.
Předražená soška milenců a věštba cikánky z přístavu. Úsměv, ale co kdyby náhodou… Zvuk kastanět a rytmy flamenca. Sangria vypitá pod slunečníkem v hospůdce v přístavu.
Prohlídka starého kláštera na vrcholku kopce a cesta serpentinami dolů, do města, k přístavu. Procházka trhem. Slunce se na chvilku schovalo a začalo pršet.
Poslední večer a toulání po pláži. Houpačka na dětském hřišti rozhoupaná k obloze a schovávačka za obřím kaktusem. Večerní toulání městem a poslední koktejl v baru za rohem. Druhý den už jenom paella v té „naší“ hospůdce a spousta mušliček.
Sbohem léto.