I když jsem pochopil hned, co je to za žulový kámen, připadalo mi to tak pohodové, že první reakce byla opravdu úsměv. Tak jako láska má blízko k nenávisti, jsou si blízké i smích a pláč. Horníček kdysi vyprávěl, jak se nějaká vdova rozřehtala na pohřbu svého muže, kterého velmi milovala. Dva smuteční hosté k ní totiž přistoupili každý z jedné strany a se slovy kondolence SI podali ruce.