až jednou závrať letu pomine a sokol bude pevně v síti k pramenům vrátí se řeky mé utichne vlnobití
hladinou prolomí se led vítr ozve se ve stržích a znovu jaro znovu déšť a cesta domů kterou nepůjdeš
sokolík vyletí z rozklovaných dlaní zády ke zrádným rovinám proti těm řekám které vysychají
a potom samota a nikde nikde stání zůstal sen o prameni a neurčitý klam zbytečné cesty - když jít už není kam |
|