Nezvykle teplé a suché jaro lákalo k procházkám v končinách, kam za normálních okolností od vstupu odrazuje bariéra bláta. Suché pěšiny, slibující možnost průchodu bez úhony, zvou k výletů, do běžně nepřístupných, a proto i běžně nedosažitelných míst, byť se nacházejí v nejbližším okolí domova. Polní cesty, stezky podél řeky a kolem slepého ramene. Zákoutí, která si tolik oblíbil impresionistický malíř Václav Radimský. Léta maloval po boku Moneta divoká zákoutí Seiny poblíž Giverny, aby po vynuceném návratu domů nalezl krajinu nemně inspirující kolem slepých ramen Labe. Na jeho obrazech z těchto míst prosvítají v dáli mezi stromy, které se sklání nad bujně zarostlými břehy, věže starého města. Výhled na ně neměl tehdy ještě zastřený rozrůstajícím se předměstím, které mezitím dospělo až k samému oblouku slepého ramene řeky. Avšak jen pár kroků od posledních domů jsou místa dýchající stejnou atmosférou jako jeho obrazy. Krajina, která se za uplynulých sto let nijak zvlášť nezměnila, kouzelná tehdy stejně jako dnes.

Vynucený návrat domů Radimského dovedl k objevu krásy končin, které se nacházely hned za humny. Vynucený návrat domů leckdy člověka přiměje k poznávání dosud neobjevených míst ve svém bezprostředním okolí. K objevování pozoruhodných zákoutí, která mu dosud unikala ze zorného pole jako málo zajímavá. Louky, divoké remízky, mlčenlivá nehybná hladina pokrytá lekníny. Nový svět, stále proměnlivý s plynoucím časem. Kouzlo jarních květů a svěžích odstínů zeleně, divoká džungle vyprahlého léta, nostalgie barev podzimu. Mráz, jenž znovu zpevní cesty a zima, jež otevře netušené průhledy skrze holé větve stromů. Možnost neobvyklých zkratek, ubíhajících po ledem sevřené hladině, otevírající dosud nepoznanou perspektivu. A to vše jen pár kroků od míst tak důvěrně známých.

Nemožnost cestovat, nebo se jen více vzdálit od vlastního prahu, tak nutně nevylučuje možnost poznávání. Postačí sklopit zrak, upřený už ze zvyku do daleka a pátrat mnohem blíže, v okolí svého města, nebo i v něm samotném. Leckdy i patriot, přesvědčený, že místo svého bydliště dokonale zná, může odhalit neznámá zákoutí odlehlých předměstí, neznámé ulice a čtvrti důvěrně známého města, dosud unikající jeho pozornosti. Unikající zejména proto, že je leckdy za hodné pozornosti dosud nevnímal. Nebo byl veden mylnou představou, že za pozoruhodným je nutné vážit dlouhou cestu, neboť zajímavost míst prý přímo úměrně roste s jejich vzdáleností. Zná pak téměř celý svět, ale přehlíží, co leží v bezprostředním okolí jeho domova. Pomíjené blízké, které se z rozhodnutí vlastní vůle stále nedostupnější než nejodlehlejší končiny naší modré planety. Vzdálené blízké, které člověku zůstává oddaně k dispozici, i když vše ostatní se stane z různých důvodů nedosažitelným. Svět ležící hned za humny.