Podívejte se do historickým map. Ze shora Ruská říše, odspodu Byzantská později Osmanská říše, dnes v menším Turecko. Vlevo Černé a na východ Kaspické moře. Mezi tím „naštorc“ Kavkaz. Půjdeme-li Ruskem na jih, narazíme na severní podhůří. Od západního po východní „Severokavkaz“ třináct autonomních a správních okresů, včetně Čečny, Dagestánu a povícero malých enkláv původních národů a etnik přitisknutých na téměř šestitisícové pohoří. O této lokalitě v délce vektoru cca sedm set kilometrů cestopis promlouvá. Osudy původních podkavkazských společenství ve válečném presu.
Autor čtenáře hltí faktografickými údaji současnosti i víceméně daty převážně krvavé historie. Kdo touží to akademickém titulu, třeba politologie, má vějíř podkladů alespoň na tři magisterské práce. Já osobně četl knihu po kouskách, není to lehké a oddychové čtení. Abych si ověřil, co se v tomto teritoriu změnilo za posledních 48let. Těžký a skromný život horalů, sociální a politický tlak a stav infrastruktury obdobný trailům po rumunských silničkách a pohořích v 80letech m.st. Politicky se pod Kavkazem nehnula tráva. Dokonce i dnes v RF funguje carský institut „vyhnanství“. Neplést si toto s trestaneckou kolonií, dříve „gulagem“. Přikázaný pobyt a nařízený druh práce na 3-5 let do „zapretneje zony“ je jemným varováním ústředního vysoko blahorodí v Moskvě. Takové místo „ZZ“ jsem kdysi pracovně navštívil.
Z textu knihy mne překvapil podrobný popis cest a životních osudů Solženicyna a dalších disidentů (nejdříve zrádce v gulagu a později na poštovní známce ROSSII). Ruský komunista, navždy komunista. Naopak mne nepřekvapily osudy intelektuálů, architektů (arch.Meržanov), vědců, umělců. Velké dílo a sláva, drobný nesouhlas a nakonec zbavení všeho. Vyhnanství, zmar lidství, často i kulka popravčí čety.
Rusko nelze evropským demokratickým pohledem pochopit. Rusko musíte projet, když vyloudíte správné bumážky. Lidskost a pohostinnost na jedné straně s mužickým pocitem imperiálního velikášství na opačné. Cestu vlakem na východ musíte prochlastat a protrpět. Bez zabezpečení a pomoci tamních „místních kontaktů a pomocníků poznání“ je cesta na východ nesmyslná. Autor knihy to měl díky minulým cestám posichrované a proto kniha přesně vypovídá o nitru minulé, stejně jako současné ruské duši a poměrech v Ruské říši. To je daleko výstižnější název než Ruská federace.
Obrovský zahraničně-turistický potenciál je na pokraji vyhynutí. Ničený na cestách neustálými „punkty“ tak častými a otravnými, s pocitem nechtěného ale i žádaného. Protože provize je žádána a propustka za bakšiš je jistá. Peníze nesmrdí. Pocit beznaděje stát čelem proti vládci místního se samopalem jsem zažil a autor to i knize současnosti potvrzuje. I když, vlastně psal text před téměř deseti lety. Jenže co je v těchto končinách deset let? Obrovská škoda. Co dodat**...
Pozn:**
K doplnění a pochopení: Počátek děje zmaru carského Ruska a následné politické vřavy do stadia vítězství bolševiků obnažuje kniha amerického politologa jménem Kevin Mc Namara: „Velký sen dvou malých národů“. To je grunt. Bez tohoto nevíte nic, nevěříte ničemu a nechcete slyšet realitu, tak vzdálenou od civilizovaných hodnot. | 
