Už více jak polovinu dne slunce tavilo záclony a snažilo se, tam dole na břehu mořské zátoky, usmažil všechny svlečené odvážlivce na oblázkové pláži. Na hraně loudavého přílivu v ten pozdně odpolední čas ještě dovádělo pár menších dětí. Větší znudeně posedávali na paddleboardech, či jiných nafukovadlech. Slečny dnes ukázaly vše v hýřivých plavkách a vyšťavení hoši už neměli co předvádět pro zaujetí opačného pohlaví. Na ostrohu pláže nebylo nic mimořádného k pozorování a viditelný okruh mírně otylých zívajících rodičů byl smutným vzorkem blahobytné populace.

Snad jen jediná, na karimatce, žena v červených maranellských plavkách s papperbackem v ruce vybočovala. Evidentně trénovaný štíhlý typ, krátké černé mikádo. Sportovní podprsenka a kalhotky, obé s nápisy jisté světové firmy. Občasně sňala velké sluneční brýle bez rámečku, jistě jen za účelem polapení děje vetknutého do stránek. Bylo to hutností děje vnořeného do desek výtisku? Scenérii decentně posuzoval starý muž s bělovlasou kšticí a knírkem, sedící na kamenné zídce plážové stezky a s opálením kůže blížícímu se místním domorodcům. Usoudil z té vypracované postavy bez viditelných strií, že není maminkou žádného rozmáchaného robátka na břehu. Nebyl si však jist, zda jde o přezrálou teenegerku, nebo spíše ženu před třicítkou. Utěšovalo jej, že smutný závan vetchozrakosti trápí už i daleko mladší muže. Bylo mu však příjemné a milé, že žena ostentativně neomračovala afektovanými gesty okolní zadané tatíky. Tak smutně, jako to během dne předváděly další majitelky plavek, se šňůrkami zaříznutými do všech nemožných zákoutí ztučnělých těl. Ženy, které o zájem a pozornost loudily celé odpoledne.

Čtenářka, která občas na podložce měnila polohu a i odkládala knihu, hledala patrně i jakýsi jiný zájem, než myšlenku na další hotelovou večeři. Zdálo se, že celé podklidné odpoledne už nepřinese nic nového. Dokonce i slunce bylo toho názoru, že marní svoji energii.

A přece!

Zpoza zátočiny se objevil žlutý mořský kajak s červenou záchrannou vestou na muži s kaštanovou hlavou zapasovanou ve slamáku. Soustředěné záběry dávaly tušit, že objekt není na vodě poprvé. Síla energie vyzařoval do okolí a snad i soupeřila s dočasně povadlou tváří žhavé hvězdy nad jeho hlavou. Přirazil ke břehu, vystoupil. Starci odpočívajícího na kamenné zídce oplocení silničky navigace podél břehu bylo jasné, že postavou jsou si téměř rovny. Šest stop a čtyři, či pět palců. Jen kaštanové vlasy kajakáře se zdály býti patřičné majiteli o generaci mladší hlavy, než jeho. Pádler z kokpitu vyňal dva vaky na pitnou vodu, přivázal smyčkou seakajak na kamenné pachole u břehu a s přehozenými oděvy přes loket ruky odešel do areálu. No jistě, licitoval kmet na zídce, chce poněkud přepráním vymáchat solné ztvrdlé bílé skvrny. Už delší dobu byla i čtenářka knížky ve střehu se zaujetím hodnocení objetku. Objektu nenadálého zvratu dění na pláži. Jistě oceňovala svižné pohyby mužného těla a litovala, že odchází bez očního střetu s ní. Tušila snad, že šance ještě není zmařena?

Nečekala však dlouho, pádler přicházel po krátké době zpět, vložil plné vaky do zadní komory štíhlé lodě. Trika a šortky zasunul složené pod přední síť kokpitu mořského kajaku. Všimla si snad ta s mikádem, jak svou rukou polaskal bok štíhlé lodě? To by jí jistě napadaly i intimnější konspirace. Pozoruhodné jak se situace zahušťuje. A co dál? Uvažoval ten na zídce u promenády.

Muž z kajaku zaujal pozici jako z grafického listu Leonarda da Vinci ve stoji rozkročném s rozpaženýma rukama a dlaněmi vytočenými k zívajícímu slunci. Na hraně přílivu pak začal prováděl vruty těla a švihy pažemi. Za chvíli po rozcvičení zaujal pozici zápasníka sumo v podřepu a přenášel stranově hmotnost těla na jednu i druhou pokrčenou nohu. Předloktím rukou upažením do stran, na znamení souznění s božskými mocnostmi Nebe, Ohně a Země. Svůj, zřejmě osobitý rituál podpořil novou sestavou bojového umění, snad šlo o thai-tchi. Náhle a překvapivě přistoupil na pět kroků k ženě v červených sportovních plavkách již sedící na lehátku a nataženýma rukama vpřed s pokrčením sevřených prstů ji vyzval k zaujetí souběžné cvičební pozice. Čelem proti sobě začal muž předvádět další sestavu a evidentně i jeho dámský protějšek měl zájem o dokonalost svého provedení. S podivem si všiml, že žena se po chvíli začala usmívat. Bylo to tím, že ze jeho zády několik dětí začalo také napodobovat předváděné cviky.

Celé to divadlo pokračovalo i nastálým zájmem rodičů, shromažďující se uctivé vzdálenosti v půlkruhu kolem. Už na pořadu nebyla nadcházející dovolenková večeře ale jakési povyražení a osvěžení celé náhodné komunity. Muž na kamenné zídce porozoval tekoucí energii mezi pádlerem a ženou v červeném. Nebylo mu to cizí, věděl své, věděl o své cestě životem.

Pádler dokončil sestavu, také žena svůj vzor. Očekávala uznání? SNad předpokládala, že vyhověla. Z jejího pohledu tryskala vášeň, náboj a jistý obdiv. Muž se ve stávající distanci směrem k ní mírně uklonil s potleskem dlaněmi, pronesl formuli, jistě tím poděkoval za náhlé souznění. Přistoupil k majitelce maranellské červeně podpořené černým mikádem a podal ji svoji vypracovanou sluncem sežehnutou ruku. Podala mu svoji a vstřícně přikryla spojené ruce levačkou. Prohodili i pár slov, než muž znovu nasedl do lodě, stažené už zpět do vody. Rodiče nezvykle ztichlých a okouzlených dětí se snažili skromně zatleskat, když odrazil od břehu na další cestu.

Žlutý mořský kajak se vzdaloval od břehu. Jistě si přála aby se ten ve slamáku ohlédl zpět a usmál se. Pootočila se zpět do míst, kde seděl starý muž na kamenné podezdívce. Hledala jakousi oporu, nebo snad i citovou pomoc k vysvětlení situace.

Na kamenné zídce však už z bělovlasého muže nezbyl ani stín.