Jemné vibrace linoucích se bílých záclon,

ty hladí mě po vlasech jako sametové peří,

je cítím uvnitř jako předstíraný břichabol,

který matka svému dítku věří.

.

Pocit starce, který nechce ještě umřít

a stojí uprostřed kalé louže.

Je sám, jako celý život byl

a sám také zemře.

.

O čem byl ten život krátký,

k čemu to všechno učení?

Stejně stojím sám za vrátky

a čekám, až přejde to skučení.

.

Až vyschne poslední louže,

utichne závistná bouře,

pak rozletí se vrátka

a klid mou tenkou duši protká.

- Psáno jest jen to, co za uchem bolí -