O podzimu všeho
(k zítřejšímu Slunovratu)

Dnes ještě
pod nohama listí šoustí
a ani v prameni není vody
té co zjara bude v ústí
dnes ještě z té do větru
metelice tuhne šíje
a toužení po slunovratu
v šeru se mnou šije
klukům a pánům
dnes ještě nerozzáří
oči výstřihy dam
to až v příštím kalendáři
a co stařečků
už nenajde tu sílu
obdivovat zjara
tu i tamtu vílu
a žádná z jejich hůlek
nestane se kouzelnou
by doba veršům věnovaná
nebyla tou ztracenou…

… tak dnes ještě
s platanovým listem
přilétá i múza
a radí necudným gestem
tak dál za veršem verš
slintám z huby
a strofu za strofou
drtím mezi zuby
a obnažené múzy
po necudné radě
rým po rýmu
stéká mi po bradě