Léta den poslední
ještě se vlastním teplem tetelí, ještě v paprscích slunce září, však ví,
že chlad se vkrádá, tak, jako i po zlé zprávě, a vtíravý vítr, že studeně zaduje teď právě, že podzimní barvy šatu stromů do módy jdou už, a že posledním je, tíseň projede tělem jako nůž, že osiří chvíle i místa zatím ještě prozářená sluncem, a ke snivému natažení již nezláká nás chladnoucí zem, že z hor už nepřivane vůni lučin a tymiánu teplý fén, a že v ranní mlze rozpustí se i o letní lásce sen,
však dnes ještě na flétnu nám sladce hrá, dnes ještě pánem je, až s nocí umírá
léta den poslední. |