| Prolog |
|---|
Vrr haf haf vrrr haf vrrrr!!!
Sem si myslel, hodní páníčci to sou, maj nás rádi, nedaj na nás dopustit. Houby s voctem! Takhle nás vypíct, stydět by se měli!!
|
|
| Psáno psí tlapkou 7 |
To bylo tak. Jednoho krásnýho dne k našim lidičkům přišli nějací cizí lidičkové na návštěvu. Povídali si a i nás si všimli. Tak jsme se jim zalíbili (není divu, krásy máme na rozdávání, hafky kňaf), že od nás oči odtrhnout nemohli.
Jelikož pro nás to bylo něco naprosto novýho, taková návštěva, předháněli jsme se v upoutávání jejich pozornosti. Taky nám moc lichotilo to, že sice přišli za pánečkama, ale když viděli nás, tak na ně úplně zapomněli. Ukazovali jsme jim, jak moc jsme šikovní, co všechno už umíme, dováděli jsme a skotačili. Dokonce i od nich jsme se nechali drbat za ouškama, na bříšku, pod krčkem. Taky jsme si je tak trošku ohlodávali, šplhali jim po nohách, šťouchali do nich šňupáčkama...
Super legrace to byla. Usnesli jsme se, že je nepustíme pryč. Pak ale nastal ten podraz. Nechtěli se nechat uštěkat a zvedli se k odchodu. A kdyby jen to!!! Dyť oni si otevřeli tu velkou tašku, kterou si přinesli a do ní sprostě šoupli brášku. Toho s tím natrhnutým ouškem. Pak tašku zapli, jen malá dírečka tam zůstala a mazali pryč. Štěkali jsme, kňučeli, vrčeli, šťouchali do pánečků, aby si toho všimli a zachránili ho, ale oni nic. Místo toho, aby jim nadali, dali jim do ruky ňáký malý papírky, bráškovi popřáli hodně štěstíčka a ty cizí lidi vyprovodili před dům.
Co tohle má znamenat? Proč to udělali? Není jim to blbý, my je taky neměníme za papír!!! Celou noc jsme kňučeli, vyli, štěkali. Říkali jsme si, že je třeba obměkčíme a brášku nám vrátí. Klid v domě by jim třeba mohl být milejší, než počmáraný cáry papíru. Tak jsme to zkoušeli celou noc, celej den... A ono nic. Nepomohlo to.
Tak jo, už vám nebudu věřit ani háček nad ň. Nepromluvím s váma, nepomazlím se s váma, nebudu na vás koukat, protože byste na mě taky mohli něco ušít.
I když to bych nebyl já, kdyby mě nenapadla další věcička, jak ho zachránit. To sem si náhodou všiml, že pánečkovi vypadlo z peněženky pár těch papírků. Tak jsem je chtěl ukrýt a v příhodný chvilce je páníčkovi donýst s tím, že mi za ně dá brášku zpátky. No a když jsem mu je později přinesl, tak mě vypekl znovu. Nejen, že brášku mi nedal, ale dokonce mi vyprášil kožíšek a křičel na mě, že to není hračka pro malý štěňata. Byl na mě fakticky moc zlej. Nemám ho rád, už ne.
Ale to zdaleka není všechno. Za pár dní přišel nějakej chlapík. Utíkali jsme na zahrádku, jen ne žádný vtírání se do jeho přízně, to už tu bylo. Ani na něj nekouknem. I když za náma vůbec nešel, seděli v baráku a bavili se s našima lidičkama.
Další zrada. Při odchodu panička přišla na zahradu, vzala druhýho brášku, strčila ho do náruče chlapovi, vzala zas ty hrozný papírky a chlápek s bráškou odešli. To snad ani není možný, takhle nás povyměňovat. Co udělaj se mnou a sestřičkou, taky se nás zbaví? A maminka? Kde jsou brášci? Co tam dělaj? Uvidíme je někdy?
Sestřičku unesli hned následující den, tak jsem mamince zbyl už jen já. Oba jsme byli moc, moc smutní a já se zařek, že jakmile se objeví v okolí někdo cizí, někam zalezu a už nevylezu. No jo, jenže páníčci (hnusný označení na ty vodporný zjevy, co nás nikdy neměli rádi) to udělali jinak.
Malej páníček mě dlachnil, drbal za ouškem, pak mě vzal do náruče a šel se mnou ven. Jo, jenže nafurt. Šoupl mě svýmu kámošovi, ten mě schoval pod tričko, dal páníčkovi zas papírky a unesl mě. Marně sem ho škrábal, kousal, křoufal. Za rohem sedl do auta, kde byli další lidi a odvezli mě taky pryč od maminky.
Tak ale teď se už fakt bojím. Za chvilku se dozvím, co se stalo s ostatníma, potká mě to taky. Jenže já chci k mamincéééééééééé!!!!!!!
|
|
| Epilog |
| haůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůů |
|
Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'Adriana', 25.01.2004 12:00.
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|
fungus2 
Seregil