_{..napadlo mě jestli kněz není takovým tajným havranem} 

černá plachta

se vzdouvá

ve větru

jako havraní křídla

otevřená

k modlitbě

pod ní

kadidlo stoupá

ke gotickým žebrům

a zrnka růžence

padají

jak svěcená voda

na studenou dlažbu

když noc

pohltí věže

sutana

splyne se stíny

jen bílý kolárek

září

jak měsíční srpek

v temnotě

bílý kruh

kolem krku

jako obruč

kolem sudu

s vínem

pro mši

tak křehký

a přesto

nese tíhu

celé sutany