Z hlavy mi trčí hřebík.
Narodil jsem se stokilometrovou rychlostí
a přistál jak letadlo.
Vzlétám, padám, křídla trhám, kutálím se…
k rozsvícený ranveji raději mne přibili
a na hlavu mi spadla zlatá cihla.
Z nebe… tak tiše.
Jsem mrtvej boháč
co si sakra neužil života!
Hřebík zatlučenej do hlavy
zlatou cihlou jak kladivem.
Neskutečná smůla…
. |