smirkový hlas
nějakého jazzmana
z prastaré vinylové desky
podbarvený škrábáním mnoha přehrávek
se odrážel od zrezivělý gondoly měsíce
pohupující se sem a tam
jako přiopilá dívka
s několika metaxovými runami v krvi.
Hroty západního pohoří
se tyčily proti ametystovému nebi
jak ostnatý hřbet
zkamenělého stegosaura,
jó,
už by zbývalo jen najít teleskop
vyleštit jeho čočku rukávem
stříbrnou mincí ho probudit k životu
a jen se dívat
a dívat
na hvězdy
v prastarém kraji
kde lišky a pterodaktylové dávají dobrou noc.
|