LiTerra

Autor:

Druh:

Tvorba

Kategorie:

Poezie/Volné verše

Zóna:

Datum publikace:

27.12.2020 10:52

Počet návštěv:

251

Počet názorů:

Hodnocení:

Vodorovně klesaly bárky mraků a vystupovaly z nich trosky zvířat. Nechtěla je vidět.

Zaslechla, jak žvýkají noční můry a hrst mrtvých lišajů.

Jejich proud oživl a plynul místo řeči a slov.

Padla noc.

Dívku opustil její stín.

Schoval svůj trup někam do kouta. Stín chtěl pohnout rukama, ale byly useknuté horizontem. Pohybovaly se samovolně,

dále v čase a do budoucnosti.

Namířila svou duši vzhůru jako prak a proměnila se v ptáka. Létala světem a už nikdy nevrhla zpět svůj ztracený

stín.

II.

Stádo bodláků obezřele našlapovalo na trnových tlapkách. Každý z nich měl korunu,

jak lev v barvě půlnočního popela.

Už třetí noc obléhali farmu hubitele plevele.

Střílel po nich světlem baterky. Vždycky se zkroutili jak listy vržené do ohně.

Jejich rojnice se pomalu stahovala. Stále víc a stále hustěji.

Farmář měl v pohledu těkavý neklid a u nosu nudli, která dělala bungee-jumping.

Zvykl si jídávat u stolu pelyňkový chléb své hořkosti i na skomírající, přerušované světlo žárovky.

Na stole měl položené dva knoflíky, jak jestřábí oči.

Ostře řezanou tvář míval často krvavě pomalovanou žárem uhlí. V tu chvíli připomínala indiánskou výpravu.

Jeho přischlá špína na šatu vypravovala o střetnutí s trny, které číhaly tam venku.

Dnes se farmářova tvář posunula a objevil se Divoch.