Všichni seděli, smáli se,

a někteří popíjeli to svý vyprahlý a kyselý víno.

Chlap co umíral z lásky, bez lásky

a holka co jí bylo všech těch jeho podivných citů líto.

Děcko, co milovalo dospělý básničky,

ikdyž jim vůbec nerozumělo.

I to druhý děcko, kterýmu byla všechna poezie světa jedno,

protože hlavně chtělo dostat to svý drahý, a přesto vysněný kolo.

Ale taky ten kluk, kterýho všichni znali,

jen nikdo nevěděl odkud.

Neklidnej, ztracenej, zatracenej 

a nezvykle bohémskej večer to byl, stejně jako oni.

Byli už trochu jiní než vloni.

Tehdy je ještě spojovaly ty bezduchý a zdvořilý věci, co ospale žvanili.

A možná trochu i mobily.