POEZIE LISTOPADU

Město ponořené v mlze

mlha ponořená do města

pána z betonové tvrze

laská šedobílá nevěsta

Barvy v listí září i vadnou

když pokrývají zemi chladnou

kreslí v jinovatce na lavici

ruka má v pletené rukavici

Když někdy s mrazivou ozvěnou

paprsky slunce zem doženou

přizvou s půvabem bezděčné hravosti

obrazy přírody k oslavě pestrosti

Studená vlhkost je neodbytná

krajinu svírá klec nerozbitná

není kdo by si pustil rád

lezavou zimu pod kabát

Stojím na kopci v předměstí

uprostřed zázračné všednosti

ve splínu a přesto s radostí

kochám se i bráním bolesti

to když ponurá krása

duši laská i drásá

.