"Dobrý den, u telefonu Petr Navrátil z ČKD. To je pan Horák? Já vám volám, protože mám na vás prosbu. Vy jste soused pana Dvořáka, že? Víte, my máme s panem Dvořákem v práci takovej problém. A potřebovali bysme vaši pomoc. On totiž v pracovní době dost nasává. No, a my bysme vás chtěli poprosit, abyste nám pomohl ho tomu pití odnaučit. Pokud vím, vy máte německého ovčáka. A vidíte, pan Dvořák se hrozně bojí psů. Takže jakmile ho uslyšíte vycházet z bytu a odemykat komoru naproti, kde má to pivo, buďte tak hodnej a vezměte psa a vyrazte s ním jako na procházku. Pan Dvořák se lekne a to pivo se mu tím zprotiví."

"Prosím?"

"No, vždyť je to i ve vašem zájmu, ne? Jistě vás to občas obtěžuje, když pan Dvořák rachotí na chodbě s flaškama."

"Tak já budu sledovat, kdy jde pan Dvořák ven, jo? Víte co? Tak to si s ním vyřiďte sami."

"Počkejte, my pro vás máme zajímavou finanční nabídku."

"Vy mi to jako chcete platit?"

"Nebyla by to pro vás motivace? Poslyšte, vždyť stačí vyjít se psem, to vám nic neudělá."

"Vyjít se psem? Někoho sledovat? A není to tak trochu metoda bývalé StB?"

"Chcete tím snad říct, že máme estébácké metody?"

"A jak to mám jinak nazvat? Podle mě je to omezování osobní svobody."

"Vás přece nikdo neomezuje."

"Mně ne. Ale já ničí svobodu omezovat nebudu. Pan Dvořák mě nic neudělal."

"Takže to odmítáte?"

"Samozřejmě."

"Můžu vás ubezpečit, že s námi na tom spolupracuje víc lidí. Například jeden programátor se mu nabourává do počítače, když si hledá na internetu slevy."

"To si jako děláte srandu? Tak s tím nechci mít nic společnýho!"

"Jak chcete, chtěl jsem vám nabídnout deset tisíc měsíčně. To by bylo dobré přilepšení k důchodu, ne?"

"Tak poslouchejte, taky bych měl pro vás nabídku. Já internet nemám, takže ten programátor, co se nabourává panu Dvořákovi do počítače, by mohl udělat něco užitečnýho a posílat mi do mobilu informace o slevách na sportovní pomůcky. Nejlépe Sportissmimo... Haló! Jste tam ještě?"