V současném potravinářském průmyslu i názvech receptů se ujal nový reklamní trik. Jeho cílem je samozřejmě vyvolat u prodávaného zboží pozitivní konotace. A na co má člověk ty nejkrásnější vzpomínky a tudíž pozitivní konotace? No přece na dětství a na buchty a koláče, které mu pekla babička! A tak se vyrojily různé „babiččiny buchty“ jako po dešti. Jedna autorka receptu například píše: „Ráda vzpomínám na doby, kdy nám doma z pece voněly jemné a nadýchané buchty s domácími švestkovými povidly. Moje babička byla prvotřídní kuchařka a pekařka. Všechno dělávala s láskou sobě vlastní a byla mně skvělou učitelkou a velkým vzorem. Byla to zkrátka Žena s velkým Ž. Obdivuhodná, spravedlivá a laskavá.“

Ale jenom buchty? Ovšem že ne!. Existuje i Babiččin rozvoz jídel po Praze nebo Babiččin ovocný čaj, Babiččin okurkový salát, Babiččin chleba, Babiččin mazanec...

Jenže reklama s babičkou dlouho nevystačila, chtělo to něco nového. Hlavně něco domáckého. Žádná cizota v podobě hamburgerů a proklatě šťavnatých kuřat z KFC. A tak se reklama začala obracet k něčemu typicky českému, a ještě lépe staročeskému. Začalo to zřejmě staročeským trdelníkem, který - jak se dočteme všude možně - staročeský vůbec není, pochází ze Sedmihradska, dnešního Rumunska. Hlavní bylo, že lidi na to naletěli a kupují si ho o vánocích na Václaváku za nekřesťanských šedesát korun.

Mimochodem, slovo trdelník ve staré češtině ani neexistovalo! Ve Staročeském slovníku, který na svých stránkách uvádí Ústav pro jazyk český, je pouze slovo trdlo s významem palice a přídavné jméno trdelný - (o rybách) dorostlý k výtěru. Slovo trdelník zachycuje až Příruční slovník jazyka českého vydávaný ve třicátých až padesátých letech 20. století a zpracovávající slovní zásobu století devatenáctého. Nevím, jestli by pražští měšťané ze „století páry“ byli rádi, kdyby o nich někdo řekl, že jsou Staročeši a že jedí staročeské trdelníky.

Inu, hlavní bylo, že lidi na slovo staročeský naletěli a kupují si o vánocích na Václaváku staročeské trdelníky za nekřesťanských šedesát korun. A pokud si chcete o vánocích udělat něco dalšího dobrého staročeského, upečte si staročeského kubu! Toto slovo zná Staročeský slovník jen jako vlastní jméno, žádný pokrm. Příruční slovník kubu charakterizuje jako pokrm lidový.

Ale nechme na chvíli jídlo jídlem. Vyrazit můžeme na staročeský jarmark a shlédnout skutečné středověké šermíře a tance. Je ovšem možné, že i tam vám nabídnou staročeský trdelník. A možná vám prodají i smažený sýr se staročeskou tatarkou.