Bývají nálady dělší než věčné duše se zmáčí pak ve vánku osychá lascivně hladí to dívání do ticha pravda spí ve lži a kolmá je k tečně
zčernalá kronika na černém pozadí na šňůře vyprané špinavé splíny přejdeme k tortuře
klid v soudní síni!
proniká bolest tak na to se posadím pohřbívat do hlíny ego se nesmí
čeho se bojí strach víc než sám sebe? není to nakonec prachsprostá show?
kdo za tím stojí?
snad Bůh? nebo vesmír?
tak jako všichni i on býval rebel
tak jako všichni i pocity lžou |