"Skončily noci odtemnělé což vypadá jako pomluva ... hrom v láhvi větví prochlastané okamžiky na smolné dny a cukrbliky což není pro pády omluva."
Režisér Bedřich se utíral po sprchování a tajně myslel na půvabnou asistentku Kamilu. Odříkal verše první sloky své nové básně (ve sprchách to hezky zní) a v tom zaslechl, jak se něco ozývá pod okýnkem větrajícím páry ze sprch. Objevila se ruka, slyšeti hlasité supění. Kamilin hlas:
Nedal byste si, pane režisére, kávu?
Pak žuchnutí u zdi bazénu.
|