Má modrá žena s vlasy upadlými do čela někoho jiného má pod lavicí soudu skrytý psací stroj postála chvíli u výkladní skříně s beduíny a jak tak stála, víc než na nákupy dbala na postoj
hlavně se nebát vlastní zodpovědnosti! slyšela denně od lidí, co mají patent na moudrost na lidi s patentem však modrá žena mívá připravený prchající chvost
dvě kávy, prosím, prosil pán, co neměl bradku tam, kde jiní mívají díval se poloúkosem na tupé lidi bez účelu, co právě na NĚJ se kvůli dvěma kávám dívají
bylo to seno však já to říkal hned! to říkal pán, co objednal si dvakrát horkou kávu, přinesenou na oprýskaný malý žlutý stolek, ke kterému si nezáludně sed
bylo to seno! co ten kůň s modrou ženou žral a stáli vedle cesty jako sloupy telegrafu řek ten muž s kávou, upíjel, a já tu stojím, bez ženy a s tímhle pánem krafu.
|