Nevěděla jsem
kdy se naučím číst
a že to bude ze dne na den.
Noc
jsem přitom vynechala
vábí světlem tuláka
když můra hledá vykoupení sluncem.
Stromy
ty jsou zase ve větru
jako tanečnice
co odhalují kůži do půli lýtek.
Teď už jen sehnat rámy pro černou
abych včas okradla svítání.
Ten obraz pověsím si do průvanu.
Už vidím koleje
a dokonce i to, že se lámou
a někdo
něco umírá.
|