Dílo #69322
Autor:DavidL4
Druh: Tvorba
Kategorie:Poezie
Zóna:Jasoň
Datum publikace:20.12.2014 09:02
Počet návštěv:408
Počet názorů:2
Hodnocení:1 1

Prolog
Je skoro poledne, a přesto se stmívá-
Všude je světlo a mne halí tma...
Smutek a bolest tu neubývá-
City a myšlenky dotknou se dna.

Šedivé nebe s úsměvem černým
Na krvavě rudé střechy hledí:
Zas další den nad dvorem sběrným
Do odpadu mne přihodí.

Děsivé oči, ústa s kapkou krve,
Dýka lesklá v hlavě zastudí-
Černého dne zastavení prvé,
Když do deprese mne probudí
Bez barev

Názory čtenářů
21.12.2014 21:39
Stínohra
víš, a proto já si vážu jenom do šuplíku... Davide, takový věci jako
Dýka lesklá v hlavě zastudí-
to si můžeš myslet, ale nemůžež o tom psát... nebo aspoň né takhle.
26.12.2014 15:43
bh
Stínohra napsal(a):

...to si můžeš myslet, ale nemůžež o tom psát... ne
--------------------------------------------------------------------

snád toto:-)

zarezlé meče v zadnici
mi dozpívali slavíci
verše slavící - milostné
a vona zasejc štěkla NE!

v podbříšku smutku neubývá
můj ptáček zase v depresi
je v jejim klínu procesí
snad poluce mi ještě zbývá...
............................................
nevěš hlavu - dá i jiná kluku!

:-)

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)