Na jisté straně nebes je místo zvané Duhový most.
Tam přicházejí všechna zvířata, která jste za života milovali.
Mají tam louky i kopce, kde mohou běhat, dovádět
a hrát si spolu do sytosti.
A mají dostatek jídla, čisté vody, hřejivého slunce a veškeré pohody,
protože již nejsou nemocná ani stará či zraněná -
jsou zdravá a silná,
tak - jak si je pamatujeme v úsměvných vzpomínkách.
Ale jejich štěstí není úplné.
Každému z nich chybíte vy, kteří jste je tak milovali
a nakonec se museli bolestně smířit s jejich odchodem.
Ale nadejde den, kdy v určitou chvíli dovádivá hra ustane...
Váš přítel se zastaví, strne, dívá se do dálky, začne se chvět
a když si uvědomí koho vidí, nic ho již neudrží...
Vystartuje bleskem k Vám, řítí se nadšeně loukou
stále rychleji, aby Vás nakonec bouřlivě uvítal
a radostně spočinul v náručí -
a oba víte, že vás již nic nerozdělí.
A tak znovu a znovu hladíte a hýčkáte jeho hlavu
a díváte se šťastně i přes slzy do věrných očí,
vnímáte jeho důvěřivý zářící pohled,
který Vám tolik chyběl, když odešel,
ale který zůstával láskyplně vtisknut ve Vašem srdci!
A pak pospolu přejdete Duhový most....
***
sokrates 