řek sem, že jdu napřed a sjel dolů

Barbora v předsíni eště hledala řemínek, kerej zapad mezi pantofle
a pak sem chvílu čekal - v autě s otevřenýma dveřkama, a zapálil sem si cigu, že než dojdou
a najednou FRRR - straka... mrcha vybrala bravurně zatáčku, skoro mi lízla křidélkem stěrače
a uprdelila se na větvi nade mnou... - snad mne nepozdraví bílým prdem sakra!

pesan se vycikal u sloupu značky a tlapama se opřel o hranu zadního sedadla...
musela ho nadzvednout, aby se schoulil na dece a mohl zafrkat, protože jsem řádně nevyvětral
řek sem, ať si sedne k němu, že jako dozadu, že ať je pes v klidu...  jedeme... a
žádná zelená vlna!
na všech světlech jsem musel čekat, než ta zelená zakmitá
no - ale dojeli zme načas, veterína měla vstup otevřenej

Já nejdu - běž jen ty... řekl jsem dceři, která jej vzala do náruče,
vešla s ním do dveří a potom mi kývla z okna,že je jako vše OK a ukázala na prstech, že jako tři pacoši sou před ní...
takže musím čekat...

pustil sem si rádio a zapálil si... otevřel sem dveře dokořán, že aby bylo vyvětráno -
bo nesnášel kouř - blbec!
rádio přestalo hrát ty přeblbý šlágry - zcela zmlklo... a já sem zjistil, že baterka se jako vodporoučelá, jelikož jsem jsem již půlhoďku svítil do zdi k její ampérový nepotěše...
se přece musíme dostat zpět sakra!
ponovu startuju ten plecháč... hovno - ani cuk!

se vyštrachám ven a oslovím prosebně chlápka, kerej právě zaparkoval a mířil k protějším dveřám,
leč ten dvoumetrovej sekuriťák ve tmavým oděvu s tisíci kapsama a trčenými rameny mne
odbyl, že jako nemůže, bo je na do sa hu  a neví, esli nebude muset hnedle odfrčet k případu... no nic -

se startovacími kabely v ruce jsem dumal, že jako co včilej sakrakurva!
za oknem mi dcera ukázala jeden prst - už přijdou nařadu!

ob tři vehikly se vmáčklo nový auto do mezery taktak...
ta paní byla ochotná, že jako mám chvíli sečkat, že jde jen dovnitř zkontrolovat svou fenečku, která dlí uvnitř na kapáku, že jako ledviny a věk

vešla a potom vyšla, zacouvala hondou až ku mě, já sem propojil kablíky a vona že jako co včil?
že takovou pomoc bližnímu motoristovi ještě nedělala
no - řek sem ať nastartuje a vše se povedlo, bo muj motor se chyt toho dopingu,
odpojil sem kablíky, smotal a uhnízdil je ponovu v kufru, s ženskou jsem se rozloučil, že ať se fena uzdraví, bo paní už švihala dovnitř ke kapáku no...

hodná žena teda

*
Barboru sem naložil u zatáčky - oči zarudlé a že prý nic necítil, hned se složil a doktor že mne pozdravuje...

frčel sem zpět a suše polykal slzy
už sme byli skoro doma a já se bajdvej opýtal: Máš vodítko? ... Ne - já ho tam nechala...
sem se otočil a švihal zasejc zpět k ordinaci, že jako neva - že alespoň oživím více tu chcípající baterii...

s vodítkem jsme dojeli domů, já vyndal baterku a doma ji napojil na nabíječku,
koukl jsem na signální světélko, že jako zdárně ožívá...
v kuchyni jsem napustil do misky čerstvou vodu, jelikož pesan zteplalou jako moc nikdá nechtěl píti,
a díval jsem se na tu misku s odpuštěnou studenou vodou a nahlas se rozbrečel...

úplně jsem vyl - si představte... nemohl jsem ten pláč zastavit - nemoh!

už nechci.... je mi po něm strašně do smutna... moc strašně...

                                                            *