voříšek křupe svoji kost
můra se na zácloně křídlí
vařečka dumá nad povidly
je cukru málo nebo dost?
paleta slétá pro radost
prý štětec plátno skvostně zmydlil
průtahy duhy v rámu bydlí
do křivek míří jařenost
zátiší řízlé řezem zlatým
je mok i pablesk v poháru
křepelka volá postaru
kdy jí ten pátý peníz vrátím
*
|