Pláču a pláču stále víc,
toužím po tobě a jinak nic,
oči mé jsou oceány,
kdo mne z nich asi zachrání.
Pláču a pláču tichounce
a říkám ti jen lehounce,
kde je střed mého vesmíru
a kdo je dívkou na míru.
Pláču a pláču a tryskám dál,
jak okrasná fontána do všech stran,
snad proudy řek mokrých pode mnou
nepocákají ty přede mnou.
Pláču a pláču a nevím jak,
dokážu bez tebe neplakat,
snad jednou najdu tolik sil
abych tu bez tebe šťastně žil.
Snad ústa tvá jednou mám tě ráda,
řeknou a ne jako kamaráda,
snad ruka tvá jednou neutají,
co touhy tvé ženské hledají.
Snad vlasy tvé jednou kde ruka tvá,
řeknou mi a buď navždy má,
buď ženou mou a já budu tvůj
a prosím chvilku nežertuj. |